Za pivem do Německa, či Belgie jezdí kde kdo. (Konec konců my také). Ale ještě více nás baví jezdit za pivem do zemí, do kterých sice Češi jezdí, ale cíleně za pivem nikoliv (Pobaltí, Itálie, Španělsko, Maďarsko apod. ). A baví nás objevovat ten krásný svět piva, v poměrně málo „probádaných“ oblastech. Proto jsme vyrazili na začátku října do Rumunska a moc jsme se na tento výlet těšili. Ukázalo se, že právem.

Původně měl být tento článek, jakýmsi pivním cestopisem. Ten nakonec bude na webu Sdružení přátel piva. Zde, vzhledem k omezenému prostoru, spíše popíšu řemeslnou pivní scénu v Rumunsku všeobecně. A to na základě pěti strávených dnů v Rumunsku, kdy jsme na programu měli 12 minipivovarů a večer plno multivýčepových barů.

Jaké tedy je pivní Rumunsko? Minimálně jeho řemeslná část?

1. V plenkách

Není překvapením, že Rumunsko bohužel nemá skutečně vůbec žádnou pivovarskou tradici a nemá na co navazovat. Není pak divu, že legislativa povolující provoz minipivovarů je poněkud chaotická a minipivovary jsou téměř bez šance (na rozdíl od vinařů, výrobců ciderů apod.) dosáhnout na některé dotační peníze z EU, jako dosahují jinde v Evropě. (PS:To, že je celý systém dotací a přerozdělování peněz špatný, je zas jiné povídání). Spotřební daň v Rumunsku má dvě sazby a hranice je poměrně vysoká, tvoří jí výstav 200.000hl za rok.

Nevím nyní, který minipivovar v Rumunsku byl zcela první, ale o krátké historii minipivovarů vypovídá to, že v roce 2012 zde byly teprve dva. Jedním z těch prvních (a první v Transylvánii), byl klasický restaurační pivovar Klausen Burger v Kluži, který je umístěn ve dvou patrech na střeše místního OC, a kde je těžké najít volné místo a patří především místní mládeži.

Zdejší scénu výrazně poznamenala pandemie Covidu. Před nástupem nemoci zde bylo cca 80 minipivovarů, po ukončení restrikcí zde zůstalo necelých šedesát. Z některých původních pivovarů které pandemii nepřežily, vznikly (zpět) létající pivovary (zde se jim říká cikanské pivovary).

Tím, že Rumunsko nemá žádnou tradici ve vaření piva, není zde jediná škola pro sládky, neexistuje jediný obor kvasné technologie apod. Všichni současní majitelé a sládci pivovarů jsou tak lidé, kteří častou objevili nepřeberný svět piva při návštěvě v USA a chtěli něco podobného zkusit i doma. A tak začali vařit pivo doma v kuchyni v hrncích, až dozrál část na investici do skutečného pivovaru. PS: Většina minipivovarů začala vznikat až po roce 2015, kdy přišel do země ten pravý pivní BOOM.

2. Krásné a skvělé

Ano, řemeslná piva v Rumunsku jsou krásná a skvělá a nabízejí konzumentům rozmanitost, na kterou nebyli od velkých pivovarů zvyklí. (Bohužel nejsou mnozí zvyklí dodnes a tak i u současných minipivovarů jsou vyhledávána často spíše ležáky a pivovary – zejména ty mimo velká města – se tomu chtě nechtě musí přizpůsobit. Jen se svrchně kvašenými pivy by někde neuspěly, ležák potřebují na čepu též). Nicméně všechny pivovary které jsme navštívili, byly zajímavé, skvělé a až překvapující zjištění je, že jsme až na zcela výjimečný příklad, nikde nenarazili na špatné pivo! Má to svou logiku. Lidé, kteří se v této „nepivní“ zemi vrhli do vaření piva, to dělají (skutečně VŚICHNI!) s nadšením, elánem a srdcem, které občas u některých, např. i českých minipivovarů nevidíte, protože to si jen pan majitel udělal radost a viděl to jako zajímavou finanční příležitost. Ta přidaná hodnota je v pivu znát  a budu jen opakovat staré známé: „pivo je živý nápoj a pokud se k němu někdo tak nechová – hned se to v pivu pozná“. A zde je znát, že lidé, co se zde pivu věnují, se mu věnují opravdu s láskou. A jsme rádi, že jsme mohli mnohá, naprosto úžasná piva poznat.

Mimochodem, vedle klasických minipivovarů zde funguje podobné množství létajících pivovarů.

3. Problémy se surovinami

To je asi největší „Achillova pata“ zdejších minipivovarů. Téměř všichni sládci by rádi vařili i pivo, vyrobené jen a jen z rumunských surovin. Jenže to jaksi moc nejde. V zemi je jediná sladovna (Soufflet), která navíc dělá pouze světlý plzeňský slad a ještě ne výrazné kvality. A chmelnic je tu jako šafránu. A aby toho nebylo málo, velké pivovary blokují malým přístup k nákupu surovin, kdy se snaží skoupit vše, co se dá a o možném odkupu surovin ze zahraničí od velkých pivovarů si mohou nechat jen zdát. (Konec konců, jistě mnozí pamatují dobu, kdy velcí hráči i u nás blokovali v devadesátých letech např. jiná piva na čepu, či před pár lety přestaly některé velké pivovary dávat, či prodávat své kvasnice minipivovarům). V Rumunsku je však opravdu problém mít dobré suroviny a zejména je umění, dopravit je do země za alespoň trochu rozumnou cenu. Také proto nyní (řekl bych konečně) vzniká iniciativa na vznik malého pivního svazu, kde by minipivovary mohly dělat společné a zvýhodněné nákupy v cizině. Většinu sladů berou řemeslné pivovary ze Skotska, Belgie, ale také Německa (Weyermann), či  i z Čech (např. pivovar Bers Nova, který má slad ze Záhlinic).

Na našich cestách jsme však potkali i pivo skutečně vyrobené jen a jen z místních surovin, a to světlý ležák z minipivovaru SB Sibiu Bere, kdy pan majitel byl skutečně hrdý, že má alespoň jedno ryze rumunské pivo. Ten stesk po rumunských surovinách se však nesl po celou naší cestu a frustraci místních sládků plně chápu. Většinou si to kompenzují alespoň tím, že nejčastěji svá silná a archivní piva barikují v sudech od kvalitních místních červených vín.

4. To nejlepší

Jak jsem již napsal, téměř jsme nenašli špatná piva (piva z velkých pivovarů jsme samozřejmě nepili 😉 ), ale našli jsme úžasná piva (např. Barrel Aged – Russian Imperial Stout, s názvem DON’T CALL ME BABY z pivovaru HopHead v Kluži, s ohromnými 12% alkoholu a výraznou čokoládovou chutí a skvělou pitelností, díky lehce slabšímu tělu, nebo Homebound, DDP Double Westcoast IPA z pivovaru  Hop Hooligans). A zejména všechna piva z pivovarů Anagram Brewing, či Oriel Beer v Bukurešti. Tyto dva pivovary nejen dle mne představují skutečné TOP minipivovarnictví v Rumunsku. Proto se  nich zmíním více.

Pivovar Anagram Brewing stojí na kraji jezera Morii na severozápadě Bukureštti v jakési malé průmyslové zóně. Pivovar byl založen v roce 2018 a nápad postavit pivovar (má 4 majitele), který by vařil tak trochu jiná piva vznikl již v roce 2014 (jak jinak-než při návštěvě v USA). Vaří zejména speciální piva, která se konkrétně zde pijí stále více. Slady pivovar používá skotské a dokonce až z Dánska, kvasnice italské. (Mimochodem, nejčastějším dodavatelem technologií jsou v Rumunsku právě Italové – např.Easy Brau, ale i jiní). Pivovar dělá až 70% do sudů, má stálé 4 zaměstnance a malý pivní bar otevřený od čtvrtka do pátku (i se zahrádkou). Město ale v rámci oživení kulturní a odpočinkové zóny okolo jezera tlačí na pivovar, aby měli otevřený provoz po celý týden, na což se zde pomalu chystají, vč. přímého přístupu k jezeru.

Zdejší pivovar nabízí veškerou pivní rozmanitost, od Sourů, přes piva typu Ale, až po stařené Imperial Stouty. Pokud se zavítáte do Bukurešti – sem si prostě výlet musíte udělat, protože všechna piva jsou skutečně Vás ohromí. Určitě pak zmíním Gose – BACK TO SCHOOL, mango+slaný karamel (4,6% alk.). To byl pro mne skutečně vrcholný zážitek. Samozřejmě např. takový barikovaný Imperial Stout (12% alk.) s trochou zázvoru, kokosu a skořice, byl také víc než úžasný. Vůně plná hořké čokolády s dotekem kokosu, s chutí v několika vlnách, kdy Vás nejprve uchopí tekutá čokoláda s lehkou stopou hořkého zázvoru, až po příjemný sladový dojezd.

Dalším pivovarem, který je nutno zmínit samostatně, je nejoceňovanější pivovar v Rumunsku, Oreil Beer, na samotném východním kraji Bukurešti. Název pivovaru je převzat podle Uriela, jednoho z archandělů, patrona moudrosti, osvícení a inspirace. A takový tento pivovar i je. Je to kus Belgie v Rumunsku!  Pivovar, za kterým stojí dvojice mladého amatérského sládka Laurenta Mandrila a sládkové Ionany Coci je totiž jiný a zaměřený pouze na piva s divokým kvašením a kompletně belgické pivní styly. Jiná piva téměř nedělá. Nápad na vznik tohoto pivovaru pochází již z roku 2010, kdy se současní sládci a majitelé potkávali na různých amatérských pivních soutěží a Vášeň pro belgická piva je sblížila. Nicméně ke vzniku pivovaru to bylo ještě dlouhých sedm let. Dvacetilitrový hrnec v kuchyni vyměnili za 500l slovinskou varnu a zcela oficiálně začali svá piva prodávat až v roce 2018. Veškerá piva zde zrají několik měsíců až let (to nejstarší má tři roky).

Nadšení paní sládkové je z jejího povídání znát z každého slůvka, v pivu to poznáte hned. A pokud by Vám někdo zavázal oči a dostal portálem sem do pivovaru, ani omylem by jste neuhodli, že jste v Rumunsku, ale svato-svatě byste se bili za to, že jste určitě v nějakém trapistickém pivovaru v Belgii. Tak výborná místní piva jsou. Pivovar má velký sklep, plný dřevěných sudů od portského, po bourbony, či rumy, kde zrají ty nejlepší piva. A majitelé zde mají i velký pivní archiv různých piv z ciziny. Díky nám přibylo i několik vzorků z Čech 😉. Zvláštností je, že používají vlastní vodu z vrtu 70m hlubokého. Ale jak město je výstavbou postupně „požírá“, každých 5 dní musí dělat rozbory vody, zda jim něco díky okolní výstavbě neproniklo do pramene. Kvasnice používají samozřejmě belgické, resp. mají vlastní kmen, který jim zkultivovali na univerzitě v Lovani v Belgii. Víceméně všechna piva stáčejí až na výjimky do lahví, jinak je ani nepořídíte… A upřímně řečeno, jejich Quadruppel s 10,5% alk. byl zcela ohromující, ale vypijte toho sud… 😉.

Mimochodem, pokud hledáte netradiční příchutě v pivu – neváhejte zkusit piva z pivovaru One Two z Temešváru. Ovšem některé nejsou pro všechny.. 😉.

5. Poznámky na okraj

Rumunské „craftové“ pivo nás mile překvapilo, jako i vše okolo. V centrech měst Vás nikdo nevyháněl v 22.00 hod ze zahrádek a restaurací, ale prostě město žije dále a nestává mrtvou zónou, jak např. u nás, kdy jeden zákaz přebíjí hned zas další…..A stoly a žídle se zde neuklízí a nezamykají. Nikdo je totiž neukradne. Jaké to srovnání, např. opět s námi.

Multivýčepové bary najdete samozřejmě všude a nabízí to nejlepší co je a občas narazíte i na pivo z Čech (např. z pivovaru Clock). Hodně pak z pivovaru Primátor, či Bernard. Pivovarské výčepy minipivovarů se nebojí na svůj čep pustit i konkurenční místní pivovary.

Běžný konzument zde sice vyhledává stále ležáky, ale je znát, zejména u mladší generace, jak moc si libuje v nových pivních stylech. A myslím si, že zdejší pivovary, ač trnitou, mají dobrou cestu před sebou. A to přesto, že zde nefunguje systém štamgastů, kteří svůj pivovar vždy podrží, tak jako se stalo za Covidu osudným mnoha z nich,

Článek bych zakončil jediným rumunským slovíčkem, které jsem si zapamatoval, a to jejich přípitek. Tedy: NOROK! ( A zase někdy příště v Rumunsku! ).

( Fotogalerie k vidění zde: )