Muži piva

Dobré pivo umí pít každý. Ale vymyslet ho, uvařit a prodat, to už je výsadou těch, jimž se stalo profesním osudem. Seznamte se s muži, kteří jsou ve světě chmele a sladu respektovanými experty. Mezi dobrými sládky vyniká Vladimír Černohorský, mezi experimentátory je nepřehlédnutelný Vladimír Ilgner. Pivní tradice představuje Jan Šuráň, který vzkřísil nejstarší pivovar u nás. o pivovarském podnikání vypráví Josef Šusta z Varnsdorfu a o tom, jaké je začínat od nuly, „guru“ minipivovarů Jan Pivovarník z konírny
„Na práci v malém pivovaru je nádherné, že máte vliv na svoje řemeslo od začátku do konce,“ říká prezident Českomoravského svazu minipivovarů Jan Šuráň.
„Jeho“ pivo se vaří v pražském Pivovarském domě a v pivovaru svatého Vojtěcha v areálu Břevnovského kláštera.
Muž stojící v čele zdejších minipivovarníků se nikdy nebál nových stylů a chutí. Můžete ho ale také potkat, jak si nese domů džbán klasického českého ležáku z nejbližší hospody. Ctí totiž tradice a rád by, aby je více ctili i ostatní.
Na začátku divokých devadesátých pracoval Jan Šuráň ve Výzkumném ústavu pivovarském v Praze. Nikdo tenkrát netušil, jak se bude vědecké pracoviště vyvíjet dál, a tak Šuráň spolu s dvěma dalšími výzkumníky navrhl, že založí firmu, která bude obchodovat s projekty a tím přinášet ústavu zisk. „Chcete kšeftovat? Tak jděte,“ řekl jim tenkrát ředitel. Šli a založili společnost PIVO Praha, která ty tři a ještě čtvrtého, jehož přibrali po roce, živí dodnes. Nevěděli, jak se podniká, učili se za pochodu, ale v tom tenkrát rozhodně nebyli sami. Od projektů na inovace pro velké pivovary nejen doma, ale i v zahraničí časem přešli k výstavbě těch malých. A pak, v roce 1998, si na rohu Ječné a Lípové ulice v centru Prahy postavili Pivovarský dům, vlastní minipivovárek s restaurací. „Abychom zájemcům o naše projekty názorně předvedli, co dokážeme vybudovat a uvařit,“ vzpomíná Jan Šuráň. V Pivovarském domě dnes vaří světlý a tmavý klasický český ležák Štěpán, piva zvláštních chutí, jako třeba kopřivové nebo banánové, a každý měsíc aspoň jeden speciál. Taky pivní sekt Šamp a aperitiv Black Hill.
Baroko je navíc Šuráň vyrostl ve zrušeném pivovaru ve Slavičíně na jižním Valašsku, a jako by to provždy vytyčilo jeho cestu, od piva už se nikdy neodchýlil. „Dělníky znám z učňáku, mistry z pivovarské průmyslovky, ředitele pivovarů z výzkumáku,“ shrnuje svoji profesionální pouť. Patří do ní i roky 1989 až 1990, kdy sládkoval v Krušovicích. Díky tomu pochopil, jak funguje továrna, naučil se řídit lidi v provozu, což ve výzkumném ústavu pochytit nemohl.
Postupně vybudoval s kolegy pivotéku, kde je dnes k mání 250 druhů piv a šest druhů na čepu. „A rozhlíželi jsme se, co dál,“ vzpomíná. „Oživili jsme myšlenku, kterou jsme měli úplně na začátku, že si postavíme vlastní pivovar.“ Hledali místo s historií a našli je v objektu bývalých stájí v pražském Břevnovském klášteře. „Svou představu ideálního pivovaru jsem si předem namaloval. A pak v Břevnově jsem zjistil, že to slavný Ignác Dientzenhofer v roce 1719 vybudoval přesně podle mých představ,“ směje se Jan Šuráň. „To krásné baroko je navíc.“
V roce 2012 tedy zprovoznili Břevnovský klášterní pivovar svatého Vojtěcha, kde vaří pivo, kterým zásobují další restaurace. Prohlašují, že navazují na tradice. Na jaké?
„Z tradice se dá jednoznačně využít český ležák, to je světové pivo číslo jedna. Ale protože svět jde dál a víme, že všechny trendy k nám dříve nebo později dorazí, snažíme se vytvářet nové věci. Na trhu prostě musíte něčím zaujmout, český ležák vaří každý,“ vysvětluje Šuráň strategii pivovaru, pojmenovaného po patronu Břevnovského kláštera. Dělají tam klasickou světlou i tmavou dvanáctku, pšeničné pivo nebo India Pale Ale – patnáctku, která má 6,5 procenta alkoholu. A také Russian Imperial Stout, silné chlapácké pivo, jedenadvacítku s 8,5 procenta alkoholu, kterou vařily londýnské pivovary pro carevnu Kateřinu Velikou.
normálně se piva nenapiju Prezidentem Českomoravského svazu minipivovarů je Jan Šuráň od jeho založení v roce 2011. Malé pivovary stále přibývají, v Česku už jich je 230, je to nejdynamičtější pivovarnické odvětví.
„Právě tam se dnes udržuje pivovarnické řemeslo,“ připomíná Šuráň. Byl podle něj nejvyšší čas založit organizaci, která bude pomáhat, aby velké pivovary ty malé nepřehlížely a aby v nich neviděly jen konkurenci, která jim bere nejlepší hospody.
„Žijeme s pivem celá staletí, a přišel čas představit ho jako kulturní nápoj,“ vysvětluje, proč svaz vymyslel Festival minipivovarů na Pražském hradě, který se letos v červnu konal potřetí. První rok tam prý lidem chyběla hudba, jídlo, zábava. Dneska už vědí, jak má vypadat degustace.
„Rád zajdu na plzeň i na budvar, v létě mám rád lehčí pšeničné pivo. Ale já už se piva normálně ani nenapiju,“ odpovídá Jan Šuráň na otázku, kterému dává přednost. „V hospodě ho piju po třetinkách, čichám k němu, zkoumám, co kde dělají, co do něj dávají… V práci mám v ledničce piva, která mi lidé vozí z celého světa. Otevřu si nějakou lahev, zapíšu si, jak to pivo vypadá, jak chutná, jak asi bylo ošetřené. A ještě pořád si domů k jídlu nosím z hospody pivo ve džbánu.“ S minipivovary teď chystají kampaň, v níž by se mělo bojovat za džbány v hospodách.
A co bude s pivařskými zvyky dál? Podle Jana Šuráně se pivu v plastu nevyhneme, je to prostě trend. A také lidí se džbánem bude dál ubývat. Ale láska k pivu zůstane.
„Vášeň pro pivo nesmí chybět hlavně těm, kdo ho dělají v malém pivovaru. Aby ho nikde neošidili, nechali ho dobře uvařit, vykvasit, vyležet, stočit. Na práci v malém pivovaru je nádherné, že můžete ovlivňovat svoje řemeslo od začátku do konce,“ připomíná Šuráň.

Dobré pivo umí pít každý. Ale vymyslet ho, uvařit a prodat, to už je výsadou těch, jimž se stalo profesním osudem. Seznamte se s muži, kteří jsou ve světě chmele a sladu respektovanými experty. Mezi dobrými sládky vyniká Vladimír Černohorský, mezi experimentátory je nepřehlédnutelný Vladimír Ilgner. Pivní tradice představuje Jan Šuráň, který vzkřísil nejstarší pivovar u nás. o pivovarském podnikání vypráví Josef Šusta z Varnsdorfu a o tom, jaké je začínat od nuly, „guru“ minipivovarů Jan Pivovarník z konírny

„Na práci v malém pivovaru je nádherné, že máte vliv na svoje řemeslo od začátku do konce,“ říká prezident Českomoravského svazu minipivovarů Jan Šuráň.

„Jeho“ pivo se vaří v pražském Pivovarském domě a v pivovaru svatého Vojtěcha v areálu Břevnovského kláštera.

Muž stojící v čele zdejších minipivovarníků se nikdy nebál nových stylů a chutí. Můžete ho ale také potkat, jak si nese domů džbán klasického českého ležáku z nejbližší hospody. Ctí totiž tradice a rád by, aby je více ctili i ostatní.

Na začátku divokých devadesátých pracoval Jan Šuráň ve Výzkumném ústavu pivovarském v Praze. Nikdo tenkrát netušil, jak se bude vědecké pracoviště vyvíjet dál, a tak Šuráň spolu s dvěma dalšími výzkumníky navrhl, že založí firmu, která bude obchodovat s projekty a tím přinášet ústavu zisk. „Chcete kšeftovat? Tak jděte,“ řekl jim tenkrát ředitel. Šli a založili společnost PIVO Praha, která ty tři a ještě čtvrtého, jehož přibrali po roce, živí dodnes. Nevěděli, jak se podniká, učili se za pochodu, ale v tom tenkrát rozhodně nebyli sami. Od projektů na inovace pro velké pivovary nejen doma, ale i v zahraničí časem přešli k výstavbě těch malých. A pak, v roce 1998, si na rohu Ječné a Lípové ulice v centru Prahy postavili Pivovarský dům, vlastní minipivovárek s restaurací. „Abychom zájemcům o naše projekty názorně předvedli, co dokážeme vybudovat a uvařit,“ vzpomíná Jan Šuráň. V Pivovarském domě dnes vaří světlý a tmavý klasický český ležák Štěpán, piva zvláštních chutí, jako třeba kopřivové nebo banánové, a každý měsíc aspoň jeden speciál. Taky pivní sekt Šamp a aperitiv Black Hill.

Baroko je navíc Šuráň vyrostl ve zrušeném pivovaru ve Slavičíně na jižním Valašsku, a jako by to provždy vytyčilo jeho cestu, od piva už se nikdy neodchýlil. „Dělníky znám z učňáku, mistry z pivovarské průmyslovky, ředitele pivovarů z výzkumáku,“ shrnuje svoji profesionální pouť. Patří do ní i roky 1989 až 1990, kdy sládkoval v Krušovicích. Díky tomu pochopil, jak funguje továrna, naučil se řídit lidi v provozu, což ve výzkumném ústavu pochytit nemohl.

Postupně vybudoval s kolegy pivotéku, kde je dnes k mání 250 druhů piv a šest druhů na čepu. „A rozhlíželi jsme se, co dál,“ vzpomíná. „Oživili jsme myšlenku, kterou jsme měli úplně na začátku, že si postavíme vlastní pivovar.“ Hledali místo s historií a našli je v objektu bývalých stájí v pražském Břevnovském klášteře. „Svou představu ideálního pivovaru jsem si předem namaloval. A pak v Břevnově jsem zjistil, že to slavný Ignác Dientzenhofer v roce 1719 vybudoval přesně podle mých představ,“ směje se Jan Šuráň. „To krásné baroko je navíc.“

V roce 2012 tedy zprovoznili Břevnovský klášterní pivovar svatého Vojtěcha, kde vaří pivo, kterým zásobují další restaurace. Prohlašují, že navazují na tradice. Na jaké?

„Z tradice se dá jednoznačně využít český ležák, to je světové pivo číslo jedna. Ale protože svět jde dál a víme, že všechny trendy k nám dříve nebo později dorazí, snažíme se vytvářet nové věci. Na trhu prostě musíte něčím zaujmout, český ležák vaří každý,“ vysvětluje Šuráň strategii pivovaru, pojmenovaného po patronu Břevnovského kláštera. Dělají tam klasickou světlou i tmavou dvanáctku, pšeničné pivo nebo India Pale Ale – patnáctku, která má 6,5 procenta alkoholu. A také Russian Imperial Stout, silné chlapácké pivo, jedenadvacítku s 8,5 procenta alkoholu, kterou vařily londýnské pivovary pro carevnu Kateřinu Velikou.

normálně se piva nenapiju Prezidentem Českomoravského svazu minipivovarů je Jan Šuráň od jeho založení v roce 2011. Malé pivovary stále přibývají, v Česku už jich je 230, je to nejdynamičtější pivovarnické odvětví.

„Právě tam se dnes udržuje pivovarnické řemeslo,“ připomíná Šuráň. Byl podle něj nejvyšší čas založit organizaci, která bude pomáhat, aby velké pivovary ty malé nepřehlížely a aby v nich neviděly jen konkurenci, která jim bere nejlepší hospody.

„Žijeme s pivem celá staletí, a přišel čas představit ho jako kulturní nápoj,“ vysvětluje, proč svaz vymyslel Festival minipivovarů na Pražském hradě, který se letos v červnu konal potřetí. První rok tam prý lidem chyběla hudba, jídlo, zábava. Dneska už vědí, jak má vypadat degustace.

„Rád zajdu na plzeň i na budvar, v létě mám rád lehčí pšeničné pivo. Ale já už se piva normálně ani nenapiju,“ odpovídá Jan Šuráň na otázku, kterému dává přednost. „V hospodě ho piju po třetinkách, čichám k němu, zkoumám, co kde dělají, co do něj dávají… V práci mám v ledničce piva, která mi lidé vozí z celého světa. Otevřu si nějakou lahev, zapíšu si, jak to pivo vypadá, jak chutná, jak asi bylo ošetřené. A ještě pořád si domů k jídlu nosím z hospody pivo ve džbánu.“ S minipivovary teď chystají kampaň, v níž by se mělo bojovat za džbány v hospodách.

A co bude s pivařskými zvyky dál? Podle Jana Šuráně se pivu v plastu nevyhneme, je to prostě trend. A také lidí se džbánem bude dál ubývat. Ale láska k pivu zůstane.

„Vášeň pro pivo nesmí chybět hlavně těm, kdo ho dělají v malém pivovaru. Aby ho nikde neošidili, nechali ho dobře uvařit, vykvasit, vyležet, stočit. Na práci v malém pivovaru je nádherné, že můžete ovlivňovat svoje řemeslo od začátku do konce,“ připomíná Šuráň.