Prolog

Při výletech SPP do zahraničí, se většinou snažím dělat si technické poznámky a poté – s jistým zpožděním – je přenést na papír a tímto způsobem referovat, o pivní kultuře v dané lokalitě a zejména o jednotlivých pivovarech. Tentokrát jsem zkusil vše obrátit. Nepsal jsem si nic a budu referovat pouze o tom, co si z celého zájezdu pomatuji , ale zase vše píšu pouhé dva dny po našem návratu. Výsledný text je tedy spíše něco mezi cestopisem a pivní reportáží.. ;)

Středa

Ač naprostá většina účastníků našeho zájezdu po belgických a holandských minipivovarech pochází z Prahy, srazem odjezdu se stal Beroun – konkrétně pivovar Berounský medvěd, kde nám pan majitel připravil „shromažďovací slevu“ na večerní soustředění před samotnou noční cestou. Odjezd v 22:30 hod byl celkem dodržen a tak okolo půlnoci jsme již stáli na Rozvadově, při „chlebíčkové“ pauze. ;)

Čtvrtek

Cesta do Belgie nebyla přímá, neb jsme po cestě – v půli noci – nabírali ještě naše poslední 2 účastníky, na dálnici A6 u Neckersulmu, což nás nutilo jet „jižní“ delší cestou. Jedním z nich je náš člen, vrchní sládek pivovaru Palmbräu v Eppingenu, který doplnil náš autobus dalším pivem. Okolo sedmé hodiny ranní nastala dlouho avizovaná diskotéka z účastníky poskládaných skladeb na dobré ráno a téměř přesně v deset hodin, jsme byli na místě našeho prvního srazu. V zámeckém pivovaru De Dool nedaleko belgického Hasseltu.

Počasí bylo nádherné a ještě více tak utvářelo krásný dojem, který jsme měli při vstupu do dvora celého objektu. Náš průvodce nás již očekával a sympatickým způsobem nadšeně a zasvěceně vyprávěl o historii pivovaru a zámku. Historie zámku byla velmi pohnutá a zámek dlouho chátral a nikdo ho nechtěl koupit. Až v roce 1993 ho koupila slečna Mieke Desplenter, která zámek zrekonstruovala a k tomu i přilehlé prostory a protože pocházela z pivovarské „branže“ – našla rychle uplatnění i pro objekt bývalého dvora. Samozřejmě pivovar. O rok později se uvařilo první pivo a poprvé měli možnost zájemci přijít do té doby stále zavřeného zámku – a pivo ochutnat. Uvařeno bylo pivo Armand – belgický strong Ale s 7% alkoholu – na počest otce majitelky. A protože pivo neuvěřitelně dobré a ihned se vypilo, začalo se vařit ve „velkém“…   Dnes vaří celkem 6 druhů naprosto úžasných piv. Za sebe vyzdvihnu vedle zmíněného Armanda i Kriek a skvělý Tripel. Ta škála barev a chutí ve světle prvního dne v Belgii a plného sluníčka – byla skvělá a optimismem naladila všechny na očekávání dalších pivních zážitků. Doprovodit k autobusu nás šel přímo i pan samotný sládek a dostal od nás ještě další příděl dárků – v podobě českých piv z minipivovarů.

Dalším pivovarem na pořadí, byl farmářský pivovárek Hof Ten Dormaal, utopený mezi polemi a bažincem.  „Vůně“ venkova byla všude. ;) A určitě jsme zde byli jako první s velkým autobusem – což už se nám párkrát v minulosti u podobných venkovských pivovarků v cizině stalo a zcela jistě to bylo vidět na udivených pohledech místních krav. ;)

Uprostřed statku nás však čekala krásná příjemná zahrádka, kam byly ihned doneseny stoly a židle a ještě před prohlídkou jsme mohli degustovat část nabízených vzorků. Byl to střet s tradiční Belgií a jejími kyselými pivy (sour). Nebylo to sice pro každého, ale mě daná a velmi vysoká kyselost místních piv vyhovovala, vznikající zejména záměrným nevymytím starých sudů, vč. jejich ovocných druhů z třešní, angreštů apod. Pivovárek vznikl poměrně nedávno a vlastně jen proto, aby se farma uživila, neboť samotný chov krav a obdělávání polí na obživu nestačil. Pivovárek má i velmi příjemnou šalandu s prodejničkou a samotné (nové) srdce pivovaru (varna) je uložena pod střechou velké zadní stáje. Zajímavostí je i vlastní chmelnice a dokonce stará česačka chmele. Mimo pivovarnické relikvie pak překvapili staré čínské skútry a starý fiakr, v jedné ze stodol, hned vedle krav. ;)

Poté již následoval přesun do hotelu Ibis v centru Lovaně, kde jsme se konečně mohli ubytovat, umýt a řidičům po cca 20i hodinách skončila namáhavá směna. Většina z nás se rychle umyla a ač nevyspalí, vyrazili jsme do víru dění, tohoto studentského města, kde to vskutku žilo a pilo se pivo skoro všude. (A jak jsme v noci slyšeli z hotelu – až do brzkých ranních hodin). Mimo jiné jsme vyrazili i do místního pivovaru Domus (já zde byl zpět po 3 letech) a tak jsem mohl srovnávat. Samotná varna pivovaru se přesunula o dům (místnost) vedle, naproti nádvoří vznikla nová pivnice pivovaru a světlý ležák už nebyl tak skvělý, jako býval.  Zahrádka byla ale narvaná, protože ten den byl skutečně tropický, ač duben. A tropická byla i noc, protože i v noci bylo přes 25°C a v tričku bylo stále příjemně (až horko). Co se však bohužel v pivovaru Domus nezměnilo, je tragická obsluha! Opět se na vše čekalo neúměrně dlouho,a to jen na samotné objednání jídla, či později piva. A platit jsme šli k baru, jinak bychom se nedočkali. Zdá se, že jde o stálý „standard“. Koneckonců, pokud si vzpomínám – číšníci, co zde dělali před třemi lety – zde dělali i letos. Pokud se dá mluvit při jejich rychlosti vůbec o „dělání“. ;)

Večer jsme tak raději zakončili v již kdysi vyzkoušené hospůdce The Fiere Magriet, která nabízí 300 druhů belgických (samozřejmě většinou lahvových) – ale úžasných piv. Zde jsem příliš změn nezaznamenal. Nabídka byla sice možná lehce omezenější počtem (myslím, že před tím to bylo 400 druhů), zato ale zajímavější jednotlivými značkami a hospůdka se rozrostla do patra. Rádi bychom zde zůstali déle, ale únava a nevyspání po cca 40i hodinách se již začínala projevovat a tak jsme se chtě nechtě rozloučili a snad zase někdy příště, třeba až pojedeme do Lovaně zase někdy na festival Zythos.

Pátek

Ráno jsme odjížděli poměrně brzy, přesto kdo si přivstal, stihnul ještě před odjezdem projít centrum (kde byly stále znatelné stopy včerejšího popíjení místních – teprve se uklízelo) a také mohl stihnout tradiční trhy, které okupují celé centrum a jsou dlouhé několik set metrů. Bohužel – nebo bohudík ;) – museli jsme dále – a na pivo! ;)

Poslední belgickou zastávkou  byl pivovar Het Nest na kraji průmyslové zóny města Turnhout, již blízko holandských hranic. Čas nás tlačil, což se ukázalo po chvíli jako ohromná škoda. Před příjezdem jsme nevěděli, co od tohoto pivovaru očekávat. Ovšem zážitek předčil veškerá očekávání. Pivovar s krásným a všeobjímajícím designem hracích karet a nádhernou a stylovou hospůdkou v moderním stylu byl založen teprve před třemi lety. A to partou nadšených hráčů pokeru, kteří si začali v malém vařit pivo. Ale protože všem moc chutnalo, založili si rychle a postavili malinký pivovar právě zde. Moderní, čistý a plný úžasných „kraftových“ piv. Pivovar, kde mají sklep plný barikovaných piv (brandy, rum, portské, koňak…. ) a do kterého je vidět i ze samotné hospůdky skleněnou podlahou. Škoda, že není na druhou stranu propustná vůně, která se ze sklepa vine. ;) Majitel nás nezdržoval dlouhými řečmi a hned na úvod jsme dostali pivo Poker Face – pšeničný úžasný wit. A dál už šlo vše strašně rychle. Prohlídka pivovaru, degustace vzorků ( jeden vzorek střídal druhý – každý jak a co chtěl ) a souběžně s tím probíhal i nákup piv a suvenýrů na doma. Spočítali jsme, že mimo platbu za prohlídku s degustací – jsme zde nechali během hodiny přes 30.000,- Kč jen za naše nákupy. A proč tolik nadšení? Protože všechna, opakuji skutečně VŠECHNA!!! piva zde byla naprosto vynikající, ba přímo úžasná, až božská. A to pivovar má v sortimentu cca celkem 20 druhů, víceméně svrchně kvašených piv. A přišlo nám až neskutečné, že ani jedno z jejich nabízených piv nebylo nejen špatné, ale prostě ani obyčejně dobré. Všechna piva byla skutečně úžasná a to je nevídaná záležitost! Odjížděli jsme do Holandska s ohromnou eufórií. Nikdo nebyl zklamán. Možná pouze milovník tradiční Belgie by mohl trochu pociťovat jisté drobné zklamání, ale každý milovník dobrého piva a řemeslného pivovaru zde bude zcela unešen – tak jako já a to i teď, při psaní těchto řádků, již několik dní po návštěvě. PS: Pivovar nově nabízí i spodně kvašené pivo plzeňského typu, původně vařené pro místní restauraci a které bude vystavovat na festivalu Zythos. Bude-li o pivo zájem, bude ho vařit i stále. A na závěr ještě možná to nejdůležitější. Co to znamená Het Nest v překladu? Tedy název pivovaru? Opilé vrabčí hnízdo… ;)

Jak již jsem nanačil výše, pivovar Het Nest jsme museli opustit velmi kvapně, neboť nás čekalo setkání s historií a to návštěva trapistického pivovaru  Koningshoeven (La Trappé) u Tillburgu, kde jsme museli být skutečně na čas. Hradby kláštera obehnaného vodním příkopem a klášterní park již naznačoval kouzlo místa. V pivovarské restauraci nás čekala první ochutnávka piva (witt) a k tomu film o historii kláštera a pivovaru. Průvodkyní nám byla milá paní, která se nám posléze věnovala další skoro dvě hodiny. Viděli jsme tak nejen původní a novou varnu pivovaru, ale i skrz bránu místa současných trapistů (již jich zde žije jen 25! ), ale také původní pekárnu, či novou stáčecí linku, či nové zahrady, aby byl klášter dostatečně soběstačný skutečně ve všem.

Celá návštěva se neobešla bez překvapivých informací – tedy alespoň pro mne. Mniši, kteří se řídí pravidelným osmihodinovým cyklem ( 8 hodin pracují, 8 hodin meditují a 8 hodin odpočívají ), dnes již v provozech pivovaru a pekárny nepracují, ale na její chod pouze dohlíží (což spolu s povinnou nutností – že pivo musí pocházet přímo z objektu kláštera) dnes legislativně stačí – pro označení trapistické pivo. Co mne však zaujalo nejvíce, byla informace, že do 80.let minulého století trapistické pivovary vařily klasické ležáky a teprve „podnikatelský“ kalkul zapříčinil, že se zde začala vařit svrchně kvašená speciální a silná piva ( samozřejmě dnes naprosto úžasná ), ale ve své podstatě bez několikasetleté tradice. Zajímavostí je, že pivo, které je na lince vyřazeno jako špatné z důvodu míry se slévá do kádě a později se vypálí na pivní pálenku (což ale je běžné skoro u všech pivovarů v Belgii a Holandsku). Byli jsme též překvapení, že průvodkyní nám je žena (dnes již mohou po vybraných komerčních trasách zde chodit ) a že některé střechy jsou opatřeny slunečními fotovoltaickými panely (že prý tyto části zrovna nejsou památkově chráněné – na rozdíl od většiny ostatních budov ).

Po vyčerpávající prohlídce nás konečně čekal oběd a místní skvělá a silná piva ( na programu jsme měli 4 ochutnávky piva ), která se zde – v nádherném prostředí kláštera – pila ještě o to více lépe. Po obědě následoval tradiční nákup suvenýrů a piv v místní prodejně a hurá do Amsterdamu, resp. na jeho samý jižní okraj…

Do pivovaru Kleiburg jsme přijeli s cca hodinovým zpožděním ( zcela zcela výjimečně ;)) ) – a pivovar, postavený v bývalé hale (či hangáru) mezi paneláky s velkou zahrádkou a velkým parkovištěm (ale ne jeho) nás hned v mnohém překvapil. Přední část byla restaurace – výčep s otevřenou malou kuchyní, zadní pivovar a sklad. Výčep působil sympaticky, ale stejně jako na mnoho dalších místech v Holandsku (jak jsme později zjistili), se zde nedalo platit hotově, pouze kartou. Prostě ulehčení od účetnictví.

Pivovar nabízí několik druhů svrchně kvašených piv a původně byl postaven víceméně zejména pro přistěhovalce, kteří zde na kraji Amsterdamu tvořili většinu obyvatel. Dnes se poměr změnil – a již dávno to neplatí, přesto zde pivovar multikulturně vystupuje a pořádá třeba fotbalové zápasy přistěhovalců s místními apod.

Piva byla dobrá – většinou jsme je ochutnali po prohlídce pivovaru – v zadní části v lahvi, vč. speciálů, na druhou stranu nemohu říct, že by byla ohromující. Víc mne tak zaujalo robustní červené křeslo, jak ukradené z filmu Matrix. Pivovar si říká Klášterní pivovar – právě proto, že se snaží pomáhat a tímto chtěl na svou politiku ukázat a také proto, že majitel a sládek v jedné osobě je bývalý pastor. A protože s „běžným“ klášterem nemá nic společného, museli si trochu vypomoci s dovezeným artefaktem svatého z pravého klášterního okna.

Po zmatcích okolo míst pro naši skupinu, jsme se rozpoložili na zahrádce a objednali si místní skvělé burgery a hranolky a s mírným zpožděním dojeli později naopak do severní části Amsterdamu, resp. až do Zandaamu, do Easy hotelu, kde jsme se po deváté večer ubytovali. A kdo chtěl, šel ještě na pivo.. ;) V Zaandamu se veškerý večerní život odehrává na malém náměstíčku De Dam, kde je otevřená jedna hospůdka vedle druhé (bohužel většinou jen s uniformními pivy).  Ani by člověk nevěřil, jak živo tam bude, poté co jde „mrtvou“ hlavní pěší zónou podél kanálu. Návrat do pokoje hotelu byl okolo jedné hodiny – přeci jen – ráno nás čekal další přejezd a další program.. ;)

Sobota

Původním dopoledním bodem programu byl pivovar Jopen v Haarlemu již v deset hodin. Pivovar Jopen má dvě provozovny. Původní v centru města ( v odsvěceném kostele ), a druhou zejména výrobní ( a s prodejničkou ), na kraji města v průmyslové zóně. Zajímavé jsou obě místa a design výčepu je pojícím prvkem.  Samozřejmě krásnější místem a geniem loci je obdařen původní historický pivovar v centru, kde si konzument připadá skutečně jako v pivní katedrále, možná až v pivním nebi. Velké displejové obrazovky hlásí aktuální nabídku piv ( skutečně ohromující – jako celá pípa/pípy ), vč. stylů, % alkoholu a ceny ( leckdy jako jinde v Holandsku – poměrně vysokou ;)).

A v této krásné kostelní části jsme zamýšleli původně prohlídku, i s pozdějším domluveným obědem. Nicméně se ukázalo, že nás ohledně prohlídky a obědu čekají právě v druhé ( více výrobní ) provozovně. Přesto jsme stihli ochutnávku a shlédnout tuto krásnou pivnici s pivovarem, což by byla skutečná škoda, tento prostor nevidět. Dokonce jsme zde zastihli i „českou“ obsluhu, resp. místního holanďana, který léta studoval v Praze a mluvil plynule česky. Nicméně museli jsme se přemístit do druhé části – kam jsme s cca hodinovým zpožděním dorazili. Díky skvělé obsluze jsme však manko smazali spojením obědové a degustační části a odjezd na další část programu byl tak přesně dle plánu, ač jsme viděli mnohem více. ;)

Pivovarem nás provedla sympatická slečna ( na prohlídky jsou tu vybavené – dostali jsme dokonce všichni sluchátka ) a byla velmi zajímavá. Dozvěděli jsme se tak mimo jiné, že pivovar vaří dnes cca 25.000 hl za rok, vyváží do 26 států světa a nově rozšiřují ( už tak ohromnou nabídku piv ) o piva barikovaná. A aby byla jejich nabídka a různorodost piv co nejširší – pivovar Jopen zaměstnává dokonce hned sedm sládků !!!! A každý přináší do pivovaru něco nového a vaří určité pivní styly. Technickou zajímavostí je pak filtrace přímo součástí varny. Tento unikát prý mají jen dva pivovaru v Holandsku.

Po skvělých pivech ( méně skvělém obědě ) jsme vyrazili zpět do centra Amsterdamu, do nového pivovaru Walhalla, který je v nových ( garážových ) prostorách a s novou technologií otevřen teprve 14 dní. Průvodcem se nám zde stal nejen sládek a majitel pivovaru, ale též Rianne Joose, předsedkyně holandské partnerské organizace Pint, která se nám posléze stala i průvodkyní po pivním Amsterdamu.

Setkání s proběhlo v úplně novém „craft“ pivovaru Walhalla, skutečně rukodělném, protože na varně se míchá pivo ručně!! Pivovar sice fungoval již cca rok, ale v bývalých dnes nevyhovujících prostorách a s jinou technologií. V novém prostoru, který jsme měli možnost navštívit, byl otevřený teprve týden, s útulnou garážovou pivnicí a pár lavicemi venku. Piva byla velmi zdařilá, nikoliv však zcela výjimečná. Ochutnat jsme mohli 4 druhy piva na čepu ( byť sezónní nabídka bývá daleko širší ). Všechna piva nepřekvapivě jsou jen svrchně kvašená. A také již pro nás nepřekvapivě (po 24hodinách v Holandsku) – ani zde se nedalo platit hotově, pouze kartou.

Po návštěvě – ještě před přesunem na Jarní festival v Delirium Café, nám navrhla Rianne Joos, navštívit ještě alternativní pivovar Oedipus – opět v jakémsi bývalém hangáru/hale, kde shodou okolností akorát probíhal malý festival domovarníků. Pivovar byl hodně „sluníčkářský“ – hezkou novočeštinou vyjádřeno. ;) Barevné etikety plné květin a světlých a růžových barev, „crazy“ výzdoba nad barem – s mohutným růžovým prasetem a nástěnnou malbou u vchodů na WC, z kterých moc dobře nešlo poznat, zda pánské záchody jsou za růžovou postavou s vousy, či větší žlutou… ;) Majitel byl  chlapík se vzřením mayského indiána, stále „vysmátý“ a usměvavý – zřejmě po svých až překvapivě velmi dobrých (i ovocných) pivech, možná i po nějakém tom „kuřivu“. ;) Vedle piv bylo v nabídce i plno domácích limonád.

Čas kvapil, vzorky domovarníků v Oedipusu jsme ochutnat většinou nestačili a již chvátali k autobusu , abychom se přesunuli na festiválek. Cestou jsme ještě obdarovali českým pivem profesionálního znalce piva Ricka Kempena už hurrráá na akci. Autobusem jsme to měli dále, než Rianne, která se jako naprostá většina obyvatel Amsterdamu přesouvá po městě na kole a byla tedy na místě dříve. Na festival, na kraji ohromného kanálu spojující moře jsme však již šli společně. Delirium Café s výhledem na velké lodě, schovaný pod železničním a silničním mostem je velmi útulné místo, které umocňovalo krásné počasí – a kde bylo zde ve stínu velmi příjemně. A samozřejmě venkovní umístěné stánky s pivem, hudba , dobré jídlo – prostě hezké zakončení programu. Pivo se prodávalo za žetony, které bylo nutné zakoupit vevnitř, stejně jako festivalovou skleničku za 5 EUR (prý vratnou – což se ale ukázalo jako ryze teoretická informace).

Množství piv, které bylo možné ochutnat v rámci restaurace i venku bylo nepočítaně – určitě šlo o cca 50 druhů piv. Snažili jsme se ochutnávat zejména neznámé místní vzorky a značky, což představovaly venku zejména dva místní stánky, přičemž „sympaťák“ od většího z nich nabízel skutečné rarity, jako pivo od domovarníka s 40% alkoholu, které ale prodával lehce na „černo“ a panáky piva rozléval z lahve od Pepsi Coly a které nám doporučila naše znalá průvodkyně. Byl to jakýsi vymražovaný Imperial stout, velmi velmi povedený. (PS: Stando – škoda, že jsi s námi nejel ;) ).

Během odpoledne jsme tak pozvolna ochutnávali plno druhů Ale, pšeničných piv, ale i ležáků a ovocných piv, protknuté krásnými portery a dopřávali si konečně čas na pivo – bez neustálého koukání na hodinky, kdy zase máme jít na další bod našeho programu. Večer plynul a naše skupinka se roztrhala, aby se částečně po půlnoci zase sešla v jednom z barů přímo v Zaandamu. ;)

Neděle

Neděle byla zcela volná a bez programu a každý si jel užít na plno Amsterdam dle svého. Většinou a většina z nás samozřejmě chodila po „beerpointech“ , zakreslených na mnou vytvořené mapě Amsterdamu, kde byly zakresleny všechny zajímavé pivnice, pivní bary, pivotéky a samozřejmě pivovary. Je tak logické, že jsme se často potkávali i bez určení místa srazu… ;)

Nejen pivem je samozřejmě člověk živ a tak se mnozí účastníci vypravili i za poznáním a gastronomií, popř. nákupy. Chybět tedy nemohl na jedné straně např. dům a muzeum Anny Frankové a na opačné straně večerní „kouzlo“ červených lampiček – proslavených to vitrín s lehkými děvami. ( Omlouvám se za ten kontrast ve výčtu). A samozřejmě  se konaly nákupy sýrů, tulipánů a dárků na památku. Vše v rámci procházek okolo nekonečných kanálů a krásných „šikmých“ domků okolo nich. Někdo zvládl i projížďku lodí. Za mne je Amsterdam sice krásné a výjimečné město, na druhou stranu ta krása kanálů, ten netypický klid centra velkoměsta a obchůdky a kavárny všude okolo jsou sice nádherné, ale za chvíli začnou lehce nudit, protože ať jdete kudykoliv a kamkoliv v centru – vypadá to všude úplně stejně. Sice krásně, ale stále stejně podobně.

Paradoxem je, že se téměř nikde v Amsterdamu nesmí pít veřejně alkohol na ulici (takže pivo jsme schovávali do novin apod.), zatímco dýmem z „trávy“ se doslova zejména večer „brodíte“ a též nevadí pití na lodi. Jiný kraj, jiný mrav. ;)

Nicméně pro všechny členy naší výpravy se objevil nový a zajímavý cíl naší cesty (někdo to zvládnul dokonce ještě v sobotu) a to získání trička o absolvování pivní túry po 4 zajímavých a spřátelených pivních barech. Pokud si totiž dáte alespoň jedno pivo v každém z následujících barů (tradiční a historický Arendsnest, americký bar BeerTemple, „zákuskový“ Beer Loves Food a trochu od centra odstrčený Craft & Draft) – získáte po odevzdání účtenek speciální tričko zdarma. Prý to tričko získá měsíčně jen cca 30 konzumentů. V neděli jsme tak splnili limit za jeden den.. ;)

Malý technický dodatek. Poslední bar (Craft & Draft) je od ostatních kousek dále a vyplatí se k němu dojet tramvají. Zde jen malá turistická poznámka. Systém tramvají je dle mne poněkud šílený. Neboť nastupuje se jen předními a zadními dveřmi, dvoje prostřední jsou pro výstup. Aby tato „cirkulace“ fungovala, jsou hned za otevíratelnými dveřmi jednocestné „barové“, které sice umožňují jen jeden směr pohybu, ale v tramvaji zabírají všude zbytečně místo pro cestující, nemluvě o kabině prodejce jízdenek v zadní části vozu. Skutečně nepochopitelné. A to nemluvím o tom, že jízdenky si můžete koupit i u řidiče, a tedy doběhne-li takto k tramvaji více lidí – je naprosto bez šance, aby tramvaj dodržovala jízdní řád. Jinak se samozřejmě vyplatí koupit jednodenní jízdenku na celou MHD tuším že za cca 7 EUR, než platit za jednotlivé jízdy (3 EURA).

Každý si odnesl večer do hotelu jiné zážitky, jiné příběhy, jiné suvenýry a jiná piva, ale všichni byli spokojení a u posledního piva v Zaandamu jsme litovali, že výlet pomalu končí. Pro některé dokonce již skončil, protože někteří z účastníků odletěli ještě v neděli do Prahy letadlem.

Za mne snad jen zmínka o “burákovém” pivovaru BierFabrik Amsterdam, který jsme navštívili a který nás za nenápadnou “lehce hradní” fasádou mile překvapil. Industriální styl prostředí se mi moc líbil a překvapením pro mne byla čínská technologie pivovaru a všude ohromné haldy vyloupaných buráků pod stolem a na každém stole hromady nevyloupaných. ;) Trochu mi to připomnělo českého Saturnina, kde jsme místo koblih po sobě tak mohli házet buráky. Nejvíc nám však  vyhovovala skladba piv (spíše tak trochu německá či česká – než holandská). Měli zde výborně pitelný pilsner, polotmavý ležák s českým chmelem, skvělý a pitelný Ale Blond a pak “porter” – zřejmě ale nejslabší pivo co se výběru zde týká. Rozhodně to ale nebyl ani porter, ani tmavý ležák, ani stout… prostě shodli jsme se, že toto místní pivo spadá do kategorie: “tmavé – ostatní” ;))

Světlý ležák byl zde tak krásně pitelný, kdy vyžížnění po všech těch Strong Ale, jsme po chvíli přestoupili z třetinek hned do tupláků. Pohledy ostatních hostů nás ubezpečili v tom, že v takovém množství pivo tady dlouho pít neviděli. ;) Určitě bych ale zmínil I místní skvělou kuchyni, plnou vedle tradičních mas (žebra apod.) výborných teplých chuťovek k pivu.

Pondělí

Poslední snídaně v Zaandamu a již nás čekal dlouhý dlouhý přesun spodní cestou do České republiky. Čekalo nás koro 1000km na jeden zátah. Nejméně příjemná část cesty. Díky zpoždění po cestě se pozdní oběd změnil na ještě pozdější a příjezd do restaurace pivovaru Häffner v Bad Rappenau byl spíše brzkou večeří. Po “obědě” a velkém pivu – nás čekala prohlídka pivovaru, kam návštěvníci běžně nesmí. Sládek nás proved pivovarem, který vedle klasické “německé” nabídky dělá již cca 2 roky(?) i “craftová” piva – zejména piva typu American Ale apod. Produkcí ale tvoří dnes jen cca 5% výstavu. Pivovar se svou technologií již skutečně leccos pomatuje a nejmladší jeho částí zde byl určitě sládek. Prohlídka byla stejně tak unavená jako celé městečko, plné důchodců a domovů důchodců, kde by se normální člověk ukousal nudou hned po dvou dnech. Vlastně asi ani umřít by se mi v tom šíleném klidu městečka nechtělo. ;) Jedinou útěchou nám tak bylo samotné pivo, jak třeba klasický fortelný Weizen, či Citra Ale apod.

Poté – co jsme se s velkými obtížemi dostali z místního parkoviště (modří vědí ;) ), jsme se vydali na poslední díl cesty. A stejně jako jsme ho začali – stejně tak I ukončili – na dvoře pivovaru Berounský medvěd. Hodinky ukazovali cca hodinu a půl po půlnoci….

Závěrem ještě velké poděkování následujícím pivovarům, kteří nás vybavili částečně pivem na cestu a zejména pivem určené jako prezenty, které jsme dávali v jednotlivých pivovarech majitelům a sládkům.  Děkujeme moc:

Řemeslný pivovar Clock Potštejn

Pivovar Rohozec

Pivovar Kácov

Pivovar Muflon

Břevnovský klášterní pivovar sv. Vojtěcha

Pivovarská Bašta Vrchlabí

PalmBräu ( a zejména dík Zdeňkovi Prokopovi )

Odkaz na fotogalerii zde: