Putování po italských minipivovarech a na festival BeerAtraction v Rimini

Přestože italská piva z malých pivovarů nejsou v České republice (alespoň pro znalého konzumenta) úplnou neznámou a dají se sehnat ve vybraných restauracích a pivotékách (např. z pivovarů Del Ducato, „33“ či z produkce společnosti VIS), přeci jen jsou stále velkou neznámou. A to přestože jde o zemi, kde je boom minipivovarů vůbec nejprogresivnější. V současné chvíli totiž v Itálii působí 700 minipivovarů (oproti 150i před osmi lety) a 200 létajících pivovarů! (PS:velkých pivovarů je 11).

Přestože centrum italského pivovarnictví se soustřeďuje na oblast v okolí Milána, skvělé minipivovary najdete po celé Itálii, i na samotném slunném jihu. Veskrze jde o vynikající řemeslné pivovary se skutečnými pivními nadšenci-majiteli a jejich zápal je znát. Převažují piva svrchně kvašená, ale najdete i plno dobrých ležáků. A naprostá většina pivovarů (má díky krátké době svého působení) zcela úžasný a neotřelý design svých etiket či přímo lahví. O to větší radost působila „degustační“ procházka po ploše 2.ročníku pivovarského veletrhu a pivního festivalu BeerAtraction v Rimini (20.-23.2.2016). O tom však níže. ;)

Společným problémem všech pivovarů v Itálii je daňové zatížení a spotřební daň na pivo. Daň ze zisku v Itálii je 54%, DPH 22% a spotřební daň z piva (bez ohledu na velikost pivovaru) je 3,05 EUR na 1hl piva a stupeň EPM. Nelze se tedy divit, že piva v Itálii jsou v Evropě jedny z nejdražších. A i to jim možná brání ve větším věhlasu, který by si ryze zasloužili. Malou útěchou můžou být různé dotace, pro některé farmářské a bio pivovarské provozy.

Naší cestu do Rimini (skoro 1200 km dlouhou) lemovaly desítky minipivovarů, ale vzhledem k dlouhým přejezdům, stihli jsme samozřejmě jen malý vzorek. Ten větší nás čekal až na festivalu. ;) Co jsme však stihli už po cestě tam – bylo sníst velkou krabici cibulového štrůdlu, co jsme dostali od našeho kolegy ( jeho ženy), Tomáše Botky. Tome – děkujeme, k pivu naprosto skvělé! ;)

Pivovar Del Bosco v San Michele All’adige byl naší první zastávkou. Hned vedle dálnice, v rovné roklině mezi Alpy, s produkcí 6i druhů piva. Tento minipivovar (v zadním traktu haly, kde vpředu sídlí jakýsi sklad na autodíly a proto se musel trochu i hledat) byl založený v roce 2013 hned dvěma majiteli. Kraj v okolí Trentina byl díky umístění (kdysi součástí Rakouska-Uherska) vždy pivní. Když majitelé pivovar zakládali, byli šestým minipivovarem v kraji, dnes jich je již šestnáct!

Název pivovaru v českém překladu zní jako „Lesní pivovar“ a to přestože les v blízkém okolí nikde nenajdete. ;) Vznikl díky tomu, že majitelé (dříve „homebrewáři“) brali vodu pro svá původní piva z lesní studánky nedaleko od místa vzniku a proto tento název. Dnes berou vodu z řadu a již díky její velké tvrdosti vaří jen svrchně kvašená piva. To vše na atypické varně s objemem 10hl (technologie Tecnogen), s kondenzací par (tedy bez klasických „komínů“ z klobouků varny). Na místě je též 6 kvasných tanků (každý o objemu 10hl). Celkový výstav pivovaru je 500hl ročně (85% produkce jde do lahví, 15% do sudů). Pivovar má jen dva zaměstnance (majitele), víc není schopen uživit. (Mimochodem, se stejným nastavením jsme se setkávali prakticky všude). Využívá ale ještě služeb několika obchodních zástupců a skladů v okolí.

Hlavní kvašení probíhá týden, poté dokváší další dva týdny při teplotě 2°C a také v lahvi, kam se přidává malé množství cukru. Pivovar používá plzeňský, anglický a belgický slad. A jaká piva nabízí?

Golden Ale (12°EPM, 5% alkoholu), velmi jemný a příjemný, s dominancí Cascade chmelu.

Weizen (12°EPM, 5% alkoholu), příjemně osvěžující, hodně kvasnicový ve vůni s mixem banánu a bylinek.

Bitter (cca 12°EPM, 4,8% alkoholu), klasický anglický bitter byl znát, ale finální provedení je upravené pro italský trh (italské chutě).

Foxtail Red Ale (14°EPM, 5,8% alkoholu), krásná barva, ale scházela mu trochu plnost.

Porter (14°EPM, 6% alkoholu), naprosto úžasný a perfektní, bez jediné výtky k pivu.

Froggy Hops IPA (14°EPM, 5,9% alkoholu), šlo o americké Ale, další z chuťových skvostů pivovaru, s 55i jednotkami IBU.

Další pivovar na naší cestě byl doslova na dohled. Vysoko nad údolím (jen pár kilometrů vzdušnou čarou) nás totiž čekal horský farmářský minipivovárek Maso Alto, obklopený strmými vinicemi. Umístění pivovaru mi trochu připomínalo českou hospodu Na mýtince od Járy Cimrmana, protože skoro to vypadalo tak, že majitelé (opět dva) chtěli mít pivovar, ale nechtěli, aby jim tam chodili hosté. Myšleno samozřejmě s nadsázkou, protože pivovar měl úžasný degustační sklípek pro cca 40 osob, ale přeci jen od hlavní cesty k pivovaru to byla poměrně strmá cesta na cca 20minut chůze. Vzhledem k tomu, že ten den vypuklo jaro, byla to příjemná procházka s výhledy na vrcholky Alp.

Majitel nás na místě uvítal a hned hnal do varny a sklepa v jednom, s naprosto úžasným výhledem na hory opodál a celé údolí. Kam se hrabe plazmová televize, co má někdo ve své práci. Tento výhled nejde ničím vynahradit.

Pivovar vznikl v roce 2014 (zatím vaří „jen“ 24hl za měsíc), ale sama farma vznikla již v roce 2012. Vaří na varně od místní firmy o objemu 600l, vše infuzně a piva jen svrchně kvašená. Mají zde 2 CK tanky (letos přibudou 4 nové) od firmy Metal Inox, každý s kapacitou 1500l. Pivovar využívá slad ze svého ječmene, který si nechá sladovat v Anconě a má i vlastní chmelnici s divokými chmelem Trentino, která se bude letos rozšiřovat o dalších 4000m2. Cílem je plná soběstačnost surovin pro přípravu piva. Takto zatím plně „domácí“ je jen pivo Selvatica.

Selvetica je IPA, s 5,5% alkoholu, ve vůni lehce kvasničná v chuti sušší a „divoká“ po místním chmelu.

Dalším místním (a základním) pivem jen Golden Ale Intrepida s 5% alkoholu, částečně vyráběné z nesladovaného ječmene a hlavně s kůrou bergamotta, která dává pivu výrazné citrusové vůně. Je také lehce sušší, jemné a výrazně chmelové.

Posledním pivem je Ruspante, což je originální místní Ale, známý pod mezinárodním označením IGA (Italian Grappe Ale) a uznaným jako skutečný originální italský pivní styl. Toto pivo se vyrábí z hroznového moštu (z Tramínu), který se zamrazí a přidává se do piva po chmelovaru a zchlazení na 80°C. A jak chutná místní Ruspante? Jemné, s lehce vinnou a také oříškovou chutí.

Jak úžasná jsou zdejší panoramata, tak skvělá jsou i místní piva a při jejich pití se kochat výhledem do okolí, skutečně stojí za to.

Posledním pivovarem dne (skutečně dne – neboť z ČR jsme vyjížděli v 23:00 hod v noci a do třetího pivovaru v pořadí – restauračního minipivovaru Hops! jsme vcházeli až v 20:00 hod druhého dne (již přímo v Rimini, resp.Riccione).

Jedná se o klasický „turistický“ pivovar spojený s klasickou italskou kuchyní (spíše jen pizzerií), založený již v roce 1997 (byl v první třicítce minipivovarů v Itálii). Vznikl podle amerického vzoru, kdy se místních 12 hoteliérů domluvilo na společném projektu pro zvýšení atraktivnosti místa.

Pivovar Hops! je produkcí německé technologie s 12hl měděnou varnou s rychlovyvíječem páry na její ohřev. Výstav je 700hl a veškeré pivo se vypije přímo v jejich restauraci. Vaří se 2-3x týdně, většinou piva spodně kvašená. Sklep má celkem 8 tanků (z toho 6 pro kvašení) a technologii dodala již zkrachovalá italská firma Velo. Horní tanky na dokvášení slouží zároveň i jako přetlačné pro výčep. Receptury a rozjezd pivovaru obstarali němečtí sládci, dnes zde vaří již jen místní.

Vaří se zde světlý ležák (ten jde nejvíce – zřejmě díky letním turistům), tmavý ležák, weizen a pale Ale. Veškerá piva jsou taková (hezky řečeno) „průměrná“… ;)

Únava po dlouhé cestě nám nedovolila příliš se zdržet a tak jsme spěchali konečně se vyspat do hotelu. Místní taxikáři pojem „spěchat“ velmi dobře znají (a zřejmě mají jakousi nepsanou výjimku z pravidel silničního provozu) a dle toho i jezdí, což jsme do jisté míry ocenili, jen zpomalovací prahy (před kterými vždy řidiči nepochopitelně spíše zrychlovali), nám občas dělaly problémy… ;)))

Nejen Itálií živ je člověk, tak by se dala nazvat další kapitola, neboť naše dopolední cesta ještě před festivalem do San Marina. Specifickou to republiku „na kopci“, který ční se svým hradem skutečně vysoko. Možná, kdyby nebyla mlha, viděli bychom to též. J Přesto jsme si kouzla této historické části města užili a koupili (dokonce i za české koruny a ve výhodném kurzu 25:1) plno netypických suvenýrů. PS: až doma jsme zjistili, že například čokoláda, co se tváří „sanmarinsky“ a jako „velká“ – je z Německa a vevnitř krabičky je hlavně karton, na kterém jsou nalepené malé čokolády. ;)

Nebýt toho, že nás zdrželo bloudění některých účastníků v terasovitých uličkách města – proběhlo toto „turistické“ obohacení v poklidu. Do jediného San Marinského minipivovaru Titan Bräu jsme však dorazili s malým zpožděním, které se po místní návštěvě ještě prodloužilo. Nebylo divu, v pivovaru vládla skvělá domácí atmosféra, které napomohl vydatnou měrou sympatický majitel pivovaru a který neváhal pro nás připravit ochutnávku v podobě čepovaných piv.

Pivovar, jak už jsme si i v Itálii zvykli, byl opět velmi dobře schovaný a cestu k němu nebylo snadné najít. Dobrým orientačním bodem však je autoservis Ferrari, který je v přední části a nedá se díky vystavené formuli 1 ve výloze přehlédnout. ;)

Pivovar Titan Bräu vznikl v roce 2010 a jeho majitelem je vyučený automechanik, který absolvoval půlroční kurs s německým sládkem. A že nadšení a elán je někdy víc než vzdělání místní piva dokazují. Pivovar má 5 hl varnu (ze zkrachovalého minipivovaru v Římě s technologií Velo) a čtyři 20hl CK tanky. V letošním roce se bude pivovar přistavovat, přibudou nové tanky i stáčecí linka na lahve. Také samotnou varnu čeká v dohledné době výměna.

Veškerá piva se zde vaří infuzí a vaří celkem 5 druhů piva: Ležák, doppelbock, weizen, polotmavé Ale a Strong Ale. Pivovar má výstav cca 200-250hl a vše dělá jen majitel, jiný zaměstnanec (s výjimkou „obchoďáků“) zde nepracuje. 80% produkce jde do lahví, 20% do sudů. Vaří se zde z chmelů Saaz a Perle pro spodní kvašení a Goldings a Villamette pro svrchní kvašení a Citra pro Dry hopping. Voda jde z řadu a je opět výrazně tvrdá (cca 15-16 německých stupňů tvrdosti). Pozn.autora: například voda v Plzni má tvrdost jen cca 4-6 stupňů.

DPH je v San Marinu pouze 17%, stejně jako daň ze zisku, tedy poněkud lepší podmínky pro podnikání. Zajímavostí je vznik pivovaru a jeho název. Na začátku 90.let byl totiž omylem přijat zákon (výjimka) pro původní jiný San-marinský pivovar (Amarcord) a který způsobil, že mohl vzniknout i tento pivovar. (V San Marinu se nesmělo dříve ani vařit pivo, ani vyrábět jiné alkoholické nápoje s výjimkou vína. Likéry a pálenky se zde nesmí dělat stále)!

Název pivovaru pochází od místního „alkoholika“, který na majitele při stavbě pivovaru stále naléhal, kdy už bude hotový ten „Titan weizen“, jak ho nazval (odvozeně od názvu místní hory, které se zde říká hora „Titánů“).

A jaká byla místní čepovaná piva (která jsme si později čepovali zcela sami), neboť pan majitel to vzhledem k prodeji lahvových piv nám všem již nezvládal a dal nám tak „volnou“ ruku. ;)

Ležák (4,9% alkoholu) většině z nás velmi chutnal (snad i díky „vyžížnění“ po cestě), byl překvapivě plný a poměrně málo z něj byla cítit „infuze“.

Weizen (5,5% alkoholu) byl lehce kyselejší ve vůni, v chuti ale sušší.

Doppel bock (7,5% alkoholu) – výrazně sladký (přeslazená káva) a nebezpečně silný.;)

Ambrata – Red Ale (4,9% alkoholu) – krásně chmelové, krásně skloubené s anglickými slady – zlatá tečka na konec. ;)

Po dalších dvou hodinách (a malých problém s předplaceným, ale neuznaným vstupným) jsme konečně stáli před branami festivalu. Resp. v jedné z hal veletržního paláce. Na rozdíl třeba od podobného degustačního festivalu jako je Zythos v Belgii, zde se platí vstupné. Pro předplatitele stojí lístek na jeden den 21 EURO, na místě pak vstupenka na den stojí 25 EUR. Součástí balíčku jsou tři žetony na pivo, degustační sklenice o objemu 0,15l a taštička (držáček) na skleničku a žetony. Piva téměř vždy stála pouze jeden žeton (žetony se daly přikoupit po 5i kusech za 7,50 EUR) a mnoho pivovarů nekoukalo na míru a běžně se stávalo, že vzorek byl naplněn po okraj, tedy téměř dvě deci piva.

Katalog a mapa pivovaru a veletrhu není tak přehledná jako třeba festivalový katalog již zmiňovaného belgického Zythosu, přesto o informace nebyla nouze. Na veletrhu a festivalu se prezentovalo přes 300 vystavovavatelů a ve festivalové části (nechyběla ani mezinárodní účast) mohl návštěvník ochutnat cca 350 druhů piva. Zatímco domácí účastníky tvořili výhradně italské Craft Breweries, z hlediska mezinárodní účasti šlo spíše o malé průmyslové pivovary. Např. česká Černá Hora, či polská Perla.

Aniž by člověk ochutnal jediné pivo, byla radost se mezi stánky procházet. Neotřelý design nových (a pro většinu z nás i neznámých) minipivovarů a jejich reklamních plakátů, triček, sklenic či výčepů byla radost prohlížet a zkoumat. Škoda, že bylo na vše tak málo času, v našem případě jen cca 5 hodin. Festival bohužel (a to je jeho největší slabost) zavírá již v 20:00 hod (otevírá ale již v 11:00 hod dopoledne). Příjemné pro nás (nevím ale jak pro vystavovatele) bylo to, že sice bylo plno, ale tak nějak příjemně a nikde se nestalo, že by člověk musel stát dlouhou frontu na pivu.

Na pódiu včele probíhal doprovodný program, ten den věnovaný zejména vyhlašování cen v rámci degustační soutěže, jejíž porotu tvořili degustátoři z deseti zemí. Za ČR Ivan Chramosil a Čechoameričan Evan Rail.

Po celou dobu festivalu jsem se snažil pít a poznávat zásadně italská piva, přesto občas k nějaké (skoro  bych řekl nechtěné) výjimce došlo. ;) A zatímco např. na festivalu Zythos jsem v minulém roce ochutnal a regulérně si zaznamenal 70 vzorků piva, zde mám poznámky k 47 druhům italských piv (neitalské nepočítám ;) ). S některými z nich se zkusím s Vámi podělit.

Předně musím říct, že jsem na ploše nepil jediné opravdu špatné pivo, což bylo příjemné překvapení, protože na mnoha českých festivalech minipivovarů se bohužel vždy nějaké (byť zřídka), objeví. Možná jsem měl štěstí, ale vysoká kvalita piv byla opravdu zde standardem. Nejhorší známky za pivo jsem tak dával (a do svého notýsku si zapisoval) především za čistotu pivního stylu. Opravdu nemůžu dát např. dobrou známku za jinak skvělý stout, o kterém ale autor (pivovar) píše, že je to porter. A ještě velmi alkoholicky slabý.

Samozřejmě úžasná situace nastává, když Vás stánek doslova učaruje a to nejen nabídkou pivních stylů (popř. designem etiket apod.), ale zejména proto, že veškerá jeho produkce je vyrovnaná a skvělá. Takto se mi to stalo hned u několika stánků (a bohužel mnoho jsem jich projít ani nestačil) a zvlášť bych při této příležitosti vyzdvihl dva producenty.

Enki Ale Birrai di Maremma, který piva vyrábí sice jen svrchně kvašená, ale skutečně jeden skvost za druhým a dle mne asi úplně to nejlepší co jsem měl možnost na festivalu na jednom místě ochutnat. Skvělý a skvěle pitelný stout se 6,5% alkoholu a nebo Brown Agricola (Strong Scotch Ale s 7,5% alkoholu), bohaté na aroma a chutě, plné, krásné, výrazně karamelové. Trojici piv na čepu doplňovala skvělá IPA (8,5% alkoholu), silná a plná, ale přitom jemná a krásně citrusová ve vůni.

A určitě je ještě nutné zmínit pivovar Canediguerra, s ohromnou nabídkou pivních stylů (od Berliner weisse (3,8% alkoholu) až třeba po Double IPA (8,2% alkoholu). A mezitím Bohemian lager, English IPA, Brown Ale…. A hlavně nezapometulné pivo Objekt 010, s 10% alkoholu a 100 jednotek EBU – vařené k desátému výročí sládka v pivovaru a vařeného pouze z plzeňského sladu! A tedy plně světlé pivo, s mixem australských a amerických chmelů. Zřejmě to nejzajímavější pivo na celém festivalu.

A abych neurazil další skvělá piva, další „pořadí“ uvádět nebudu (pro zájemce pak popisy zde: ). Všeobecně samé dobré známky a snad jen – pokud zase srovnávám se Zythosem – o mikro dílek v průměru horší, což ale ani trochu neubírá tvrzení, že prostě italové pivo vařit umí a dokazovali nám to celý víkend. Festival stojí rozhodně za opakování a jen se přimlouvám za pozdější „zavíračku“. J

A další drobné postřehy z festivalu? Přestože celá vedlejší hala byla plná jídla a občerstvení, nevím skoro o nikom z naší skupiny, kdo by se stačil v klidu najíst (nebo všeobecně vůbec najíst). Pět hodin nám bylo opravdu málo. Nezažil jsem nikde nějaký náznak opilecké agrese, což bylo dalším příjemným aspektem festivalu a na toalety (celkem 4 místa) se vyplatilo chodit buď s určitým malým předstihem, či vždy na ty vzdálenější. J Šatna fungovala (i další servis) bezchybně a pivo jako vždy sbližuje národy, neboť jsem měl pocit (ač znám jen pár základních italských slovíček), že jsem vždy rozuměl všemu. A nebo alespoň tomu, čemu jsem rozumět chtěl. ;) A pokud chcete jen ochutnat (ale jak jsem psal – špatného piva se zde bát nemusíte), pak není problém si říct o testovací  vzoreček piva, který jak od kolegů vím, byl někdy více než testovací… J

Festival BeerAtraction končil, pomalu jsme se rozcházeli na další pivní štace v Rimini či do hotelu. Zajímavostí bylo, že náš kolega co vyrážel z festivalu jako první, dorazil do postele až jako poslední. Inu, jít na sever či na jih okolo moře, je skutečně podstatný rozdíl, někdy až 20km… J

Gró programu našeho výletu do Itálie jsme měli za sebou, nicméně ještě dva pivovary (a 1200km cesty do Prahy) před sebou. Před odjezdem ještě rychlá společná fotka u moře (někteří z nás skutečně dali únorové koupání v ledovém moři), pak ještě nákup těstovin, sýrů, piv, ale také vín v místním hypermarketu (co naštěstí fungoval i v neděli) a hurá přes 400 km do vzdáleného Bolzana, kde nás čekala poslední zastávka. A přestože přejezd byl dlouhý, dorazili jsme do místa prvního domluveného restauračního pivovaru na místě (Bozner Bier) s pouhým pětiminutovým zpožděním.

Pivovar (založený v roce 1997) v samém historickém centru města a historické budově působí až nenápadně. Po vstupu Vás ale okouzlí útulný bar a výčep s měděnou varnou hned za „zády“. Tu útulnost ale dělá i zoufale málo prostoru v budově a to všude kam se vydáte. Ať nahoru do horní části restaurace, či do salonku a nebo do sklepa, kam jsme zamířili (tedy jen první část – s německy mluvícím průvodcem) hned poté. Víc by se nás tam skutečně nevešlo. Druhá část (s italsky mluvícím průvodcem) šla zatím na pivo… J

A jaká byla zdejší piva? Bohužel šlo z hlediska kvality zřejmě o nejhorší zastávku na naší cestě a piva byla dosti nevyrovnaná. Úplně tragický byl „polotmavý“ weizen, nakyslý, nesvěží, nepříjemně lepkavý. Naopak Dunkel byl příjemný a jemný, (spíše jako Schwarzbier). Doppel Bock byl příjemně sladový, lehce obilný, ale malinko mu scházela plnost.

Pivovar má velikost varny 500l (technologie Velo), přímý plynový ohřev varny a všechna piva se zde vaří infuzně, 5-6x týdně. Do sklepa vedou prudké, velmi atypické železné a rozdělené (o půl stupně) schody, působící dojmem, jakéhosi statického „eskalátoru“. V malém sklepě najdete tři 1000l tanky na hlavní kvašení a 8 přetlačných tanků o velikosti 500l. Všechny (z nedostatku místa) se svařovaly a oplášťovaly až přímo ve sklepě.

Pivovar stabilně dělá 4 druhy piva – světlý ležák, tmavý ležák, weizen a doppel bock. Výstav pivovaru je cca 1000-1300hl a všechna piva se vypijí přímo v pivovarské restauraci. Suroviny se používají výhradně německé, včetně kvasnic. Slad je ze sladovny Bilgram, pouze malá část je z bamberské sladovny Weyermann. Hlavní kvašení probíhá 10 dní. Nejvíce se vaří světlý ležák – tvoří skoro 60% produkce.

Pan provozní se nám neopomněl pochlubit ještě jednou zajímavostí a to je rekord vypití piva v Bozner Bier, kdy při svátku alpinistů vypili konzumenti 1000l tank piva za pouhých sedm hodin! To byla pro nás výzva a chtěli jsme hned rekord překonat, ale dožadovali jsme se v případě překonání rekordu druhého pivního tanku gratis – což bohužel bylo odmítnuto a nabídnuto nám za rekord bylo jen tričko, proto jsme nakonec po „zralém“ uvažování rozhodli, že tento výkon si vyzkoušíme až někdy jindy.. ;)

Jen asi o 500m dále, stále v historických a úzkých uličkách Bolzana, nás čekala naše poslední zastávka. Pivovar Batzen Bräu, krásně spojující novou architektonickou část varny s historickým objektem. Skutečně citlivé a krásné provedení, které se ještě více zvýraznilo večerním načervenalým osvětlením.

Pivovar nás uvítal nejen výlohami plných ocenění za svá piva (např. z European Beer Stars), ale i vtipnou křídovou cedulí a nápisem na ní. „Polévka dne: pivo“ J

Pivovar (z roku 2012) má kompletně technologii německé firmy Kasper&Schulz s 15hl varnou. Roční výstav je 3.000hl piva – především v sudech a polovina piva se prodá a vypije přímo na místě. Umístění v centru města však působí celou řadu logistických problémů a to z hlediska povolených časů vjezdu do historické zóny.

Většina zde vyráběných piv jsou spodně kvašená. Majiteli, sládky a jedinými zaměstnanci jsou dva společníci – a jak už to bývá v těchto končinách běžné, jeden mluví italsky, druhý německy. ;) Na výrobu svých piv používají neuvěřitelné množství druhů sladů – až patnáct. Díky nadmořské výšce probíhá chmelovar již při 98°C. Mladina z chmelovaru odchází zchlazená do ležáckých tanků, kde jsou již připravené 2l teplé vody s aktivovanými kvasnicemi z mladiny pro dokvášení. PS: Kvasnice se zde nasazují 5x pro spodně kvašená piva a až 10x pro svrchně kvašená piva.

O Bolzanu se říká, že v létě je to nejteplejší město v Itálii a v zimě zase nejstudenější. Díky mřížkovaným „volným“ oknům (z hlediska nutnosti památkářů) tak vaří a pracují na varně a šrotovníku za velmi rozdílných teplot během roku. V letních měsících jdou některá piva jen do CK tanků (nejdou do ležáckých). Ležácký „sklep“ – v prvním patře – má 2×6 tanků (dnes přidávají ale další – technologie Frateli Lavoggi) a také malou lahvovací linku na různé typy lahví. PS: Přestavba na jiný typ lahve trvá 20min.

Možná největší zajímavost pivovaru se skrývala ve sklepě. Vedle pivního baru a tanečního parketu (ideálnímu na privátní party) to byl nový a rozšiřující se sklep a hlavně sklepní místnost pro barikovaná piva s dřevěnými sudy od vína a whisky (kde leží jejich porter). Tyto „specialitky“ se naráží pouze 2-3x do roka, při speciálních příležitostech. Vzhledem k tomu, že pivovar vaří dle německého čistotného zákona o pivu (Reinheitsgebot), musí sudy pro „barikování“, alespoň na chvíli „vypařit“.

Majitel a sládek v jedné osobě byl hodně sdílný a vedle mnoha jiných podrobností nám sdělil i cenu, kterou stál celý pivovar, restaurace i sklepní prostor (vč. všech technologií). Neuvěřitelných skoro 4 milionů EUR! Na druhou stranu – ty investice byly skutečně vidět!

A odkud pochází název pivovaru? Batzen – historická část budovy – byla nejstarší putyka ve městě, kterou provozovali Františkáni mající klášter hned za rohem a kde prodávali svá vína a to za místní platidlo – Batzen. (1l vína stál jeden Batzen).

Dosti technických dat – pojďme k „degustaci“. Náš zájezd vrcholil a my jsme ani netušili, jak dobře jsme zvolili „závěr“ celé akce – protože místní piva byla skutečnou jahůdkou na dortu za celým prodlouženým víkendem a tím nejlepším zakončením. Všechna piva byla skutečně úžasná! Však on také pivovar hledí jen a jen na kvalitu a teprve poté „počítá“ náklady. A piva zde skutečně nejsou nejlevnější. Ale za takovouto kvalitu, si každý zákazník rád připlatí.

Například za tmavý pšeničný Doppel Bock (vařený jednormutem), kam se pro scezování jako pomoc přidává 25kg pluch z rýže. Jedná se o 18° pivo s 7,6% alkoholu (byť etiketa „mluví mírněji“ ;) , naprosto skvělé a vytknout mu lze snad mírnou absenci přezrálého ovoce, kterou mám tak rád u tohoto pivního stylu. Dále Colonial, IPA s 60i jednotkami EBU, 16° EPM a 6,9% alkoholu – úžasný a aromatický Ale ( 4 druhy chmele: Cascade, Citra, Amarello a ..?.. ) s originálními kvasnicemi Nottingham a Vienna Rillo, spodně kvašené pivo používající jako aperitiv se studeným chmelením (až na konci zrání piva) a chmelem Cascade a s použitím karamelových sladů.

Doma jsem měl možnost pít ještě jejich úžasný tmavý ležák (plně srovnatelný jen s vybranými tmavými ležáky u nás) a také porter (ten jsem si otevřel k dopsání tohoto článku) – a toto pivo mi doslova vyrazilo dech. Naprosto famózní a stylově čistý porter, s krásnou tmavě hnědo-černou barvou a vínovými (cherry) odlesky a vůní hořké čokolády s dotekem vodnaté třešně. Jak se říká, konec dobrý – všechno dobré. A výlet do Itálie skutečně stál za to.

Není s ohledem na výše napsané divu, že v Batzen Bräu jsme se malinko zdrželi a když jsme příjemnou procházkou večerním Bolzanem došli k autobusu, mohl jsem všem sdělit hned dvě radostné novinky. „Do Prahy určitě dojedeme a ti co jdou ráno do práce – to určitě stihnou…“ J A skutečně to i všichni stihli! J I ti, co si mysleli, že dojedeme do Prahy okolo jedné hodiny v noci, jak bylo původně plánováno. Na druhou stranu náš dojezd před pátou hodinou ranní zase již umožňoval používat ranní spoje – takže se mi chce skoro napsat i o další pozitivní zprávě ohledně dojezdu. J

Ať žije pivní Itálie a festival BeerAtraction – snad se sem ještě někdy vrátíme!

V každém případě na závěr mého malého povídání musím napsat několik poděkování. Pivovarům, jenž nás podpořili pivem na cestu a zejména „dárky“ pro pivovarské kolegy na jihu – tedy děkujeme (abecedně): Břevnovský klášterní pivovar  Sv.Vojtěcha, pivovar Ferdinad Benešov, pivovar Lužiny, pivovar Tambor Dvůr Králové a pivovar Únětice. Dále děkuji za účast všem účastníkům akce, řidičům autobusu, za bezpečnou a dlouhou jízdu (i případně čtenářům za to, že měli tu odvahu to dočíst až sem J ), nicméně úplně na závěr ohromné poděkování našemu „překladateli“ Martinu Vrbovi (sládkovi z pivovaru Tambor), který dal celé akci ještě něco navíc a překládal a překládal (a k tomu přidával historky ze své praxe), až málem zcela ochraptěl. J Skutečně jsme nemohli mít lepšího průvodce, neboť 13 let praxe v italském pivovarnictví se prostě zapomenout nedá a odbornou italštinou by nás také málokdo poctil.

Tedy ciao amici zase příště! ;)

Tomáš Erlich

 

Bohatá fotogalerie ze „zájezdu“ k vidění zde: