Pivovary v okolí Freistadtu
Horní Rakousky a městečko Freistadt. Kolikrát tam každý z nás byl. Ale ve skutečnosti, tyto místa každý jen projede, aniž by se zastavil. A co teprve nyní, když zde začíná dálnice A7… ;) Rozhodli jsme se tedy tento stav napravit a kouknout se trochu blíže na příhraniční rakouské pivovarnictví. Na naší inspekční cestě ( v půlce května 2016 ) nás čekali hned tři pivovary…
Ten první – minimálně po cestě okolo – zná asi každý. Pivovar Freistadt je známý především svou krásnou a velkou historickou budovou ( z let 1770-1780 ), kdy zde byl založen tzv. komunální pivovar. Měšťané, kteří jej postavili měli přitom právo várečné již ve 13. století. Dodnes je pivovar v majetku rodin původních měšťanů a každý rok dostávají všichni podílníci deputátních 150 lahví piva. PS: Právovárečné domy byly ve Freistadtu víceméně všechny domy uvnitř hradeb!
Pivovar Freistadt ( který prošel v letech 2006-2012 nákladnou rekonstrukcí ) má dnes 90 zaměstnanců ( polovina pracuje v pivovarské restauraci, polovina ve výrobě ), má 13 milionů EUR obrat, 80.000hl piva výstav a k tomu vyrábí ještě 20.000hl limonád. Produkce jde ze 75% do lahví, zbytek do sudů. Vyrábí se zde až 9 druhů piv. A to z vody místního blízkého kopce ( neupravené ) a která se již od dob vzniku pivovaru používá výhradně pro jeho potřeby, dále ze sladu z Vídně (předpokládám, že Stamag a Plohberger) a místního chmelu Mühlviertel ( ze 100% ). Kvasnice používá pivovar vlastní, kmen má v německé kvasné bance. Kvašení probíhá týden a zrání 5 týdnů. Veškerá piva jsou dělaná infuzí. PS: Do roku 1968 měl pivovar i svou vlastní sladovnu. Možná v návaznosti na ní, dodnes pivovar skladuje slad volně – starým způsobem a ne v pytlích, jako je běžné.
A čím se pivovar vyznačuje? Začneme zřejmě jedinou negativní zmínkou – a tou je samotná prohlídka. Protože z technologické části neuvidíte téměř nic s výjimkou varny a i CK tanky Vám zde ukáží pouze z ochozu střechy. Projdete ale i starou sklepní část, kde je umístěn malý pokusný pivovárek, který slouží především pro kurzy vaření piva a soukromé vaření malých várek. Hned vedle najdete i „tajnou“ podzemní chodbu až do centra městečka a zvláštností je též poměrně hezky zásobený pivní obchod s pivy z celého světa, který je přístupný z varny. Co je ale ještě větší zvláštností, že na otevřené varně se nachází i výčep pro návštěvníky prohlídek a také rozsáhlý pivovarský obchod – jenž je přímo součástí varny a kde se můžete volně pohybovat jak chcete…
Nás samozřejmě zajímalo vše, o ochutnávkách nemluvě. ;) Na místě jsme měli možnost pít výrazně karamelový a sladový granátový ležák a klasický pils. Musím říct, že názory naší výpravy se rozdělily přesně napůl. Půlka se chutí přiklonila ke granátu, půlka k pilsu. Za mne osobně byl pils ( ač dělaný infuzí ) naprosto špičkový a klasický, odpovídající bavorskému stylu. Prohlídku jsem ukončili v nabité pivovarské restauraci, plné místních dobrot a piv.
Druhou zastávkou naší cesty byl pivovar nad krásným městečkem Weinberg, hned vedle turisticky hojně navštěvovaného zámku ( kdysi tvrze ) Schloss Weinberg. Pivovar s restaurací je umístěn v historické pivovarské budově bývalých stájí a první zmínky o vaření piva pochází již z roku 1592. Vaří se zde světlý a tmavý ležák o 11,8°EPM, vše z místní neupravené vody a hornorakouského sladu a chmele. Na podzim a vánoce se ještě vaří Bock. Pivovar ( s údajně největšími pivními tácky v Rakousku ;) ) má varnu firmy Beroplan o objemu 900l a 4 sklepní tanky o objemu 2000l. Byl postaven v roce 1989. Veškeré pivo se vypije a prodá v místní restauraci. Kvasnice používají z Weihenstephanu. Samotná piva byla lehkým zklamáním. Neurazila, ale ani nenadchla – scházela jim „česká“ pitelnost. A to přesto, že pivovar byl po celá léta propojen s významným a výrazným českým sládkem, Vladimírem Černohorským. Možná se na chuti piva projevila už jeho dlouhá absence… Nebylo tedy divu, že zastávku na kterou jsme se moc těšili, jsme nakonec poměrně zkrátili.
Poslední zastávkou byl rodinný pivovar Eder, zcela utopený mezi chmelnicemi. Škoda, že naše návštěva se konala v květnu a za deště, protože posezení na venkovní zahrádce mezi vzrostlým chmelem a u orosené sklenice musí být skutečný zážitek!
Přiznám se bez mučení a bez piva – že zde jsem si již příliš poznámek nevedl. Také jsme do pivovarského provozu moc nenahlédli – šlo spíše o konzumaci piva a jídla. Pivovar vyrábí stabilně 3 druhy piva – Märzen, Weizen a polotmavý ležák, na vánoce pak ještě Weizenbock a to na domácí minivarně. Na piva používají samozřejmě chmele vypěstované v okolních chmelnicích, přičemž sází a používají 3 druhy – Golding, Hersbrucker a Malling. Součástí „prohlídky“ – spíše ale výkladu o pivovaru byl i film, o historii vaření na tomto místě.
Zajímavostí místní gastronomie ( kde shodou okolností vařil český kuchař ) jsou se sýrem zapečené preclíky. A pro sběratele – na pivních táccích vedle loga na straně jedné, najdete na druhé straně přímo i paní majitelku pivovaru. ;) Piva se zde pila velmi dobře, až jsme poněkud zapomněli na čas odjezdu, k nelibosti našeho jinak velmi milého pana řidiče. Pivovar Eder ( jen pár kilometrů od Freistadtu ) rozhodně doporučuji za návštěvu, zvláště pak v srpnu. Musí tu být krásně. ;)
Tomáš Erlich
