Úvodem chci napsat, že šlo o netypický zájezd, protože jsem ho nepřipravoval v rámci SPP já, ale tvořili jsme ho s Jakubem Acsayem, který je známý jako spolumajitel firmy, která už léta sem vozí výborná belgická piva a v současnosti má v Praze i dva skvělé pivní bary. Gouden Draak v Soukenické a Kwak v Nádražní ulici. Spolupráce s Jakubem se samozřejmě více než nabízela a program byl připraven tak, abychom navštívili co nejvíce pivovarů z jeho okruhu dodavatelů. Tedy tentokrát jsme se zaměřili na tradiční malé průmyslové a klášterní pivovary, jen lehce doplněné zajímavostmi, které jsem stihl k tomu všemu po cestě dodat.. ;)

Tak a jedeme… ;) Po nočním přejezdu Německa (jako vždy, s výčepem na palubě) – jsme dorazili na jiho-západní část Belgie – do pivně nejvyhlášenějšího trapistického pivovaru St.Sixtus Westvleteren. Piva, která se jen obtížně schánějí a jejichž pověst je zcela exkluzivní. Přestože se do kláštera a prostor pivovaru nedá dostat, měli jsme původně přislíbenu tuto exkluzivní možnost. Ale vzhledem k tomu, jak rostl zájem o tento výlet, klesala i vůle a možnosti samotný pivovar navštívit. Museli jsme tak vzít zavděk jejich restauraci, ale náhrada to byla více než skvostná. Popisovat zdejší piva je pivním znalcům zbytečné, tak za mne jen malé doporučení. Přijeďte do pivovaru v dopoledních hodinách, kdy budete mít možnost si ještě nakoupit piva ve zdejším shopu a k jídlu doporučuji pivovarské prkénko s exkluzivními salámy, sýry a paštikou, doplněné ořechy, hroznovým vínem a dalšími místními specialitamim, vše doplněné o vynikající a křupavý domácí chléb.

Následoval přesun do pivovaru St.Bernardus. Nový pivovar není součástí kláštera a je zcela skvostný. Pivní bar s terasou s výhledem na okolní chmelnice uchvátí každého, nabídka skvělých piv také a to platí i o kychyni a místní obsluze. Doporučení na cestu: Zajeďte si do pivovaru určitě v letních měsících, ideálně na konci srpna před sklizněm chmele. Dojem z okolních chmelnic bude umocněn a užijete si i letní terasy. Samotnou komerční prohlídku nedoporučuji – budou to vyhozené peníze, pokud mermomocí nechcete vidět zejména stáčecí linku na piva. Co naopak stojí zcela určitě za návštěvu, je pivovarská prodejna hned u vchodu do pivovaru. Prostě hračkářství pro pány… A pivní dámy.. ;)

Denní program skončil a po ubytování v Kortrijku se každý věnoval svému programu. Ve městě je několik pivních barů, ale dostal jsem se pouze do jednoho – Gainsbar (https://www.facebook.com/Gainsbarvlasmarkt) s utajenou místnůstkou v horním patře.. ;) Nemohu tedy dělat velká srovnání – bar byl takový průměrný…. Pokud má ale někdo ve městě skutečně hlad – doporučím restauraci kousek od nádraží, s všeříkajícím názvem Pivo a žebra… (http://kortrijk.ribsnbeer.com). Za 20 EUR zde můžete pojídat žebírka do padnutí a k tomu se zde točí docela dobrý ležák.

Druhý den začal v minipivovaru D´Oude Maalderij. Tento atypický pivovárek – trochu v americkém stylu – svérázného majitele slavil akorát 8 let svého vzniku… Prostředí přesto trochu zatuchlé, ale příjemné. Piva nevyrovnaná. Najdete zde skvělá piva i taková nijaká… Zajímavostí je však domácí výroba varny, resp. kvasných tanků z mlékarénských cisteren, které jsem „vířivé“!!! Proces kvašení se tak zkrátí zhruba o polovinu. Viděli jsme tak velký unikát, podobné jiné zařízení je prý jen ještě v Bruselu. Určitě se sem ale chceme vrátit, neboť v říjnu 2021 bude pivovar slavit 10 let vzniku a k této akci bude připravená velká akce. Na nádvoří bude několik dalších stánků, každou hodinu se bude narážet a přidávat na čep další a další pivo z tohoto pivovaru až dojde k naražení archivního dřevěného sudu se speciálem, který jsme již nyní viděli zrát a na který se již nyní těšíme.. Jsme prý zváni… ;)

O 2 kilometry dále se nachází pivní hrad, Kasteel Van Honsebrouck. Úžasná stavba, skrývající uvnitř pivovar, skvělou restauraci se zahrádkou a opět vynikající pivovarskou prodejnu. Moderní architektura neruší, a ani se nebije s naopak starobylým stylem restaurace. Velký výběr piv a značek z tohoto pivovaru nemusím zřejmě opět představovat. Prohlídková trasa byla bohužel opět méně zajímavá, až na samotný konec, kde zrají archivní piva a ve velkých sudech kvasí místní lambiky. A projít touto provoněnou místností byl hezký zážitek na konec. Za rohem nás čekala pivovarská prodejna – kde bych vypíchnul jednu zajímavost – a to čokoládové pralinky s obrázky místních piv a každá samozřejmě s tou značkou, ke které se hodí nejvíce. Funguje to, mohu jen doporučit.

Přesouváme se do Vlám a čeká nás velký otazník po cestě. Pivovar De Leite, tak trochu domluvený na poslední chvíli. Že nejde o historický pivovar a ani budovu, jsme věděli – ale že půjdeme doslova do kancelářské budovy v nás budilo trochu rozpaky. V hale vlevo však byl supermoderní bar, který sice architektonicky sedl ( ale na bar v Office – trochu divné.. ;))) ), zato s ohromnou nabídkou místních piv. Samotný pivovar byl dokonale ukryt za dveřmi, za kterými jsem spíše čekal modré límečky v kravatě u jednacího stolu a nikoliv velmi pěkný a prostorný pivovar ( tuším že s varnou 20hl? ). Pivovar dělá téměř všechny pivní styly a v dřevěných sudech zrály speciály. Po prohlídce nás čekala ďábelská degustace, jejíž rychlost ( ale i množství piva ) jsme i jako Češi jen sotva zvládali. Pan majitel byl ale velmi povídavý a sympatický pán a tak jsme se dozvěděli, že vlastně téměř všechna piva jsou spojena s někým z rodiny, na počest někoho z rodiny či vypráví o někom z rodiny příběh. Bylo to velmi netradiční, zvlášť v pojetí toho moderního stylu, ale piva byla výborná a deset vzorků za hodinu byl skutečně rekord vhodný spíše pro piloty F1, než pro rozjímání nad sklenkou dobrého piva. Při rozlučce nemohla chybět pro změnu ochutnávka českého čepovaného piva z našeho autobusu, což vyvolalo jako vždy, dostatečné veselí a překvapení.. ;)

Posledním pivovarem dne byl průmyslový pivovar Van Steenberge s širokou nabídkou piv v čele s Gouden Draakem. Pivovar části svých provozů modernizuje, většinu již zmodernizoval. Prohlídka byla zbytečně dlouhá u CK spilek, jinak zajímavá. Večeře v privátním pivním baru v rámci pivovaru byla spolu se servírováním místních piv skutečným zážitkem. Pivní kultury si zde cení nade vše ve všech souvislostech.

Třetí den následoval přejezd do valonského pivovaru Dubuisson, kde se mimo jiné vaří nejsilnější průmyslově vyráběné pivo v Belgii, pivo Bush. Pivovar dnes vaří v nových prostorách, ale starou část varny a pivovarské nádvoří zachoval a je to krásné místo, plné vzpomínek na pivovarskou minulost. Stojí za to se kouknout a projít si to, byť jisté komerčnosti prohlídky se také zde nezbavíte. Bohužel zklamáním pro mne byla restaurační část, kde panoval chaos, pravá ruka nevěděla co dělá druhá, a že na vše (i na placení) budete čekat věčnost – to vše znamenalo jisté rozladění z celého pivovaru.

Naštěstí jsme si náladu spravili o kousek dále, v pivovaru Dupont. A to více než dosti. V malé obci, před historickým cihlovým pivovarem na nás čekal milý, postarší a bělovlasý pan majitel, jako vystřižený z francouzských filmů 80.let. Koneckonců – i celá vesnice tak vypadala. Povídání bylo úžasné a asi nejzajímavější informací pro nás bylo to, že asi právě zde – byl „vynalezen“ pivní styl Saison. To bylo na bouřlivý potlesk! Velmi zajímavá byla i prohlídka v původních a trochu stísněných prostorách pivovaru. O to více, kdy se střídala např. stará původní varna s naopak novým (malým ale útulným) pivovarským sklepem. Návštěva provozu stojí více než za to. Degustační místnost byla o pár kroků dále a my již měli možnost neomezené konzumace místních čepovaných, ale i lahvových piv. K tomu jsme dostali (doslova) pytel sýrových kostiček k pivu. Co víc si přát a fronta u baru nekončila a jen se stále točila znovu a dokola, až jsem musel (bohužel) celou degustaci utnout, poté co jsem viděl, kterak oči majitele s množstvím vypitého piva nepůsobí již tak vesele jako na začátku. Nicméně brzy jsme mu náladu vrátili, poté co jsme nekončící frontu pro změnu nakupujících vytvořili v jeho pivovarské prodejně, kde se dají sehnat i místní farmářské produkty. Rozhodně jsme tedy škodu, ani ostudu neudělali a na cestu jsme dokonce dostali paletu piv s kartonem místních piv pro každého. Bylo to poprvé, co jsem viděl nakládat „ještěrkou“ pivo přímo do autobusu.. ;))) Skvělý zážitek.. K tomu ještě drobnost, protože byl pan majitel zcela upřímný člověk, povídal i o tom, jak je to často v Belgii s označením Abbey (tedy klášterní) pivo. Stejně jako o nich (neb s klášterem pivovar nemá nic společného, přesto prodává edice Abbey piv). Jako vždy, za vším vždy hledej peníze. Dáte-li toto na etiketu – hned se to lépe prodává… ;)) Tak to je sice trošku syrová informace, ale všichni ji velmi dobře chápeme.. ;)

Bonbónkem na dortu tohoto dne byl malý útulný venkovský pivovovárek s krásnou a doslova čarodějnou atmosférou, Legendy-Quintine. PS: Společnost má ještě i „hradní“ pivovar Goliath o cca 20km dále – pozor, aby jste si při plánování nespletli adresy… ;) Zdejší pivovar je velmi malý, ale přesto si zde vše vaří sami, na varničce, která se doslova vejde za nehet a je navíc ještě utopená v podlaze. Dá se na ní dívat z horní části restaurace. Piva dobrá, prohlídka rychlá, ale zajímavá. Pivovar postupně také navyšuje počet „barikovaných“ piv, což jest takový trend asi všude po celém světě. Aby pak natož chyběla v takové Belgii!!!! Bylo pozdě večer a nás čekala ještě teprve cesta do 40km vzdáleného Monsu, kde jsme se měli ubytovat.

Což o to, ubytování jsme měli luxusní, ale vše ostatní ve městě bylo tak nějak horší. Určitě to není město, které bych doporučil k návštěvě. Hezké je jen starobylé náměstí s krásnou (jako vždy v Belgii) radnicí. Vše ostatní je takové divné. Původní krásné domky v centru jsou takové vybydlené, funguje vždy jen přízemí, první či druhé patro většinou nikoliv, často jde o domy bez oken a zchátralé. Dovršením všeho byla „policejní hodina“, kdy po desáté hodině zavřeli téměř všechny bary a restaurace a pokud si někdo nechá štamgasty u sebe, pečlivě zamkne dveře a zhasne. A stejně se nevyhne policejní hlídce, která vše bedlivě kontroluje… Zvláštní, s tímto jsem se již dlouho nikde nesetkal. (A to nebyl ještě na světě Coronavirus ;))) ). Možná se zde brzy zavírá proto, že v tomto městě sídlí velení NATO, a tak je obava, aby nějaký opilý generál nezahájil třetí světovou válku nechtěným stisknutím tlačítka… ;))))

Tímto naše belgická anabáze skončila, ale naštěstí pivní aktivity nikoliv. Po cestě jsme se zastavili ještě v Německu v malém a novém minipivovaru Düsterhus Bräu, kamaráda našeho člena a sládka Palmbräu, Zdeňka Prokopa. Velmi milý sládek si nás podmanil svým povídáním a čistotou jeho piv (i samotného pivovaru). Přeci jen, to německé pití piva je nám možná takové lehce bližší.. ;) A nic nepotěší na žízeň více, než skvěle studené pšeničné pivo.. ;)

Dlouhé kilometry domů utíkaly pomalu a plni dojmů ( ale také s plným žaludkem ), protože jsme se ještě v Norimberku zastavili v šenku pivovaru Zirndorf – kde byli na nás skvěle připravení a stihli nás neuvěřitelně rychle a mile ( a rázně! ;) ) obsloužit. Byla to taková pomyslná tečka za tím naším výletem… Škoda, že nebylo léta a nebyl den, zahrádka na klidné popíjení jen vybízela…

Pivní Belgie 2019 je za námi a my víme určitě, že se sem zase brzy podíváme… To prostě každý skutečný pivař musí…. ;)

Tomáš Erlich

Odkaz na fotogalerii zde:

http://www.pratelepiva.cz/fotogalerie/rok-2019/pivni-belgie-2019/?preview=true