Co možná o českém pivu ještě nevíte

• první zpráva o výrobě piva u nás uvádí, že v roce 993, kdy byl vysvěcen druhým českým biskupem Vojtěch, vyráběli tamní benediktýni pivo. Nicméně byl to on, kdo vaření piva zakázal
• zákaz vaření piva byl zrušen rozhodnutím papeže Inocence IV., které vyprosil pro své „bohabojné a pivo milující poddané Čechy“ král Václav I. (1230 – 1253)
• prvním historickým dokladem souvisejícím přímo s výrobou piva je nadační listina prvního českého krále Vratislava II. (1061-1092) pro vyšehradskou kapitulu z roku 1088. V této listině se kromě mnoha darů, jako jsou nemovitosti a platy, kanovníkům vyšehradské kapituly přiděluje desátek chmele pro vaření piva
• o velké oblibě piva u našich předků, která mnohdy vedla k nadměrnému holdování tomuto nápoji, svědčí některé zákony vydané v roce 1039 knížetem Břetislavem I. Jsou v nich vymezeny tresty pro krčmáře, kteří přechovávali opilce, jako například rozbití veškerého hospodského nádobí, oholení hlavy, pranýřování na veřejném místě atd.
• starobylou výsadou zprvu královských, později i poddanských měst bylo právo várečné. Každý občan bydlící uvnitř města a v navazujícím předměstí měl právo vařit pivo. Zavedení tohoto pravidla se přisuzuje králi Václavu II. (1278 – 1305)
• rovněž ve Zlaté bule císaře římského a krále českého Karla IV. (1346 – 1378) z roku 1356 se právo vařit pivo přiznává všem občanům města bez omezení
• původně si každý měšťan připravoval slad a pivo sám a rovněž je čepoval nebo prodával najatému šenkýři. Avšak postupně bohatí měšťané zdokonalovali zařízení svých pivovarů a pronajímali je k várkám měšťanům, kteří měli sice pouze sladovny, ale patřilo jim také právo vaření a výčepu piva. Městské domy se tak začaly rozlišovat na právovárečné, které měly právo vaření piva i zařízení pro tuto činnost (tj. pivovar), nákladnické, které měly rovněž várečné právo, ale jen sladovnu, a domy ostatní, které várečné právo neměly
• podle rozhodnutí krále Václava IV. (1378 – 1419) z roku 1398 právo vařit pivo zůstalo všem měšťanům, protože vaření piva nebylo uznáváno jako řemeslo, nýbrž obchod. Skutečnost, že ve středověku nebylo pivovarství řemeslem, ale bylo jím jen sladovnictví, vysvětluje, že ve starých knihách i výroba piva byla nazývána sladovnictvím a do dnešního dne je vedoucí výroby v pivovaru tradičně nazýván sládkem a oslovován „pane starý“, neboť v době zakládání cechů byli v čele představenstva zkušení starší sládkové
• nejstarší pivovary právovárečníků či obcí, doložené z 13. a 14. století, byly založeny např. v Teplé (1200), v Hodoníně (1228), v Olomouci (1250), v Německém Brodu (1333), ve Vodňanech (1336), v Jilemnici (1348) a v Třeboni (1379)
• měšťané dlouho bránili šlechtě ve vaření piva, avšak ve „Smlouvě svatováclavské“ z roku 1517 král Ludvík Jagellonský (1516 – 1526) stanovil, že šlechtici mají na dobu 6 let právo vařit pivo pro vlastní potřebu, ale nesmějí je o výročních trzích přivážet do města. Tato výsada vařit pivo na šlechtických usedlostech byla prodloužena natrvalo
• na konci středověku a kolem poloviny 16. století patří již pivovarství k nejvýnosnějším podnikům poddanských měst a hlavně šlechtických velkostatků. S růstem bohatství šlechtických rodů za Habsburků měla šlechta prostředky a investovala je do pivovarů na svých statcích a ve svých poddanských městech Třeboni, Českém Krumlově, Kroměříži, Jičíně, Pardubicích a jinde
• v roce 1712 bylo v Čechách 1 294 pivovarů, z toho 991 panských, 138 pivovarů v poddanských městech a pouze 165 v královských a horních městech. Celkový výstav piva byl 1 333 650 hl
• středověký pivovarský monopol měšťanů na výrobu a výčep piva v jednotlivých městech a ve vymezeném obvodu byl zrušen dvorními dekrety za vlády Josefa II. (1780 – 1790) v roce 1788
• starobylé právo várečné nebylo nikdy dvorními dekrety zmíněno nebo zrušeno. Z těchto a řady dalších důvodů právo várečné zůstalo nedotčeno až dodnes. Svědčí o tom v neposlední řadě uplatňování restitučních nároků majiteli a podílníky právovárečných domů při privatizaci některých pivovarů
• v roce 1835 bylo v Čechách ještě 1 087 pivovarů s výstavem 1 966 004 hl. V roce 1900 bylo již jen 804 pivovarů, ale s výstavem 11 967 813 hl
• z technologického hlediska i z hlediska významu českého pivovarnictví pro rozvoj tohoto oboru ve světě bylo historickým mezníkem založení Měšťanského pivovaru v Plzni (Prazdroj) v roce 1842, jehož spodně kvašené světlé pivo se stalo velmi rychle světovým prototypem ležáku. Prakticky během 40 let všechny české a moravské pivovary přešly komplexně na výrobu pouze spodně kvašených piv
• obliba českých piv v zahraničí rychle rostla. Vedle plzeňského Prazdroje získávala na popularitě piva další, jako např. Budvar z Českého akciového pivovaru v Českých Budějovicích a dalších míst. V Praze byla v roce 1869 zahájena výstavba Akcionářského pivovaru na Smíchově, v roce 1883 byl založen pivovar na Vinohradech, 1895 v Holešovicích a v roce 1900 v Braníku
• na Moravě vznikl pivovar v roce 1860 v Jihlavě, 1872 v Přerově a v témže roce vznikl první brněnský akciový pivovar, dnešní Pivovar Starobrno, a. s.
• v roce 1913 bylo v českých zemích již jenom 648 pivovarů, ale celkový výstav dosáhl 13 112 710 hl. Nicméně první světová válka byla velkou pohromou pro české pivovarnictví
• v meziválečném období pokračovala koncentrace pivovarů a v Československu poklesl počet pivovarů z 590 v roce 1921 na 381 v roce 1937
• dekretem prezidenta republiky ze dne 24. října 1945 byly znárodněny pivovary s výstavem nad 150 000 hl v roce 1937 a vznikly z nich národní podniky
• přes veškeré problémy pivovarský průmysl nezklamal a i v době nedostatku jiných potravinářských výrobků zásoboval plynule trh pivem
• v roce 1970 byl uveden do provozu první pivovar postavený po roce 1945 – Pivovar Nošovice, v roce 1991 přejmenovaný na Radegast
• v období 1990 – 1995 prakticky všechny pivovary uskutečnily zásadní modernizaci všech výrobních úseků

Pramen: prof. Ing. Gabriela Basařová, DrSc., Ing. Ivo Hlaváček, CSc.: České pivo, vydala NUGA, nakladatelství a vydavatelství se sídlem v Pacově, 2. vydání 1999

S laskavým svolením autorů vybral a zpracoval: Ing. Josef Vacl, CSc. Praha, říjen 2002