Někdo rád chodí po lese, spolupracovník Václava Klause Ladislav Jakl nejraději po Praze. I když si nikdy servítky nebral, poté, co už není státním úředníkem, si užívá svobody ve formulování svých názorů. S Pražským patriotem si povídal o pražských hospodách, pivu i jeho kapele Folimanka Blues. Odpověděl také na otázku, zda se hodlá v budoucnu politicky angažovat.

 Jste člověk, který rád říká nahlas své názory, které mnohé dráždí. Nebral jste si servítky ani jako státní úředník. Přesto – cítíte se v tomto ohledu svobodněji nyní, když už nejste na Pražském hradě?

To víte, že ano. Nesrovnatelně. Já jsem svou roli velmi ctil a respektoval. A moc dobře jsem věděl, co ještě můžu a co už raději ne. V tomto smyslu jsem rozhodně svobodnější a docela si to užívám.

Když jste sháněl podpisy potřebné pro prezidentskou kandidaturu, uváděl jste, že rozumíte pivu a chápete problémy hospod. S jakými potížemi se podle vás potýkají pražské hospody?

Když pominu pokles poptávky, který dusí celou ekonomiku, pak je to řada nesmyslných regulací a omezení, kterých je v pohostinství ještě víc než jinde. My se tady sebemrskáme za čistotu toalet v restauracích, zatímco v Paříži či Bruselu si nedělají hlavu, mají tam často jednu mušli pro personál a zákazníky, muže i ženy dohromady a nikomu to nevadí. Hospody jsou u nás šikanovány různými kontrolami a předpisy, které si jen hrají na to, že jsou v zájmu zákazníka. Ve skutečnosti jen posilují moc všemožných inspektorů. A teď ještě vyhrožují zákazy kouření.

Můžete nějaký předpis, který vám přijde nesmyslný, uvést?

Těch jsou tisíce. Památkáři vám zakážou skládací stříšku nad zahrádkou i v bezvýznamné zapadlé ulici bez památkového významu. Hygienici vám přikazují klimatizaci za půl milionu i v lokále s několika stoly a donutí vás vybourat zázemí, aby se prý nepotkávalo jídlo s použitým nádobím. I v krčmě s jedním člověkem za barem vás nutí mít dvě umyvadla a záchody pro personál, je toho strašně moc. Často má tahle regulace formu vydírání. Stát stanoví hloupé přepisy a udělí certifikaci jisté skupině osob. Ty mají nad majitelem hospody naprostou moc. Když jim tak nějak nevyjde vstříc, ani si neškrtne.

Nutno pracovat na pivní osvětě

Je o vás známo, že máte rád piva z malých pivovarů. Mají podle vás těžké prosadit se na českém trhu?

Já mám rád všechna dobrá piva, nejen z malých pivovarů. Hlavně mám rád piva zajímavá a originální. A v té pestrosti jsou mikropivovary přeci jen pružnější než fabriky. Na trhu se pozvolna prosazují, je jich u nás už přes sto padesát. Ale dohromady mají výstav sotva dvě procenta celkové produkce. Český pivař je bohužel fixován na jeden jediný typ piva – ležák – a žádná jiná piva nezná a k odlišným stylům má nedůvěru. Proto to mají nové pivovary těžké.

            Ladislav Jakl

 

 

Co s tím?

Holt je třeba ještě hodně popracovat na pivní osvětě. Už jsem to říkal mnohokrát: mým snem, o jehož naplnění se také v rámci svých sil snažím – aby v budoucnu nebylo tak samozřejmé přijít do hospody a říci: jedno pivo, prosím. Rád bych, aby to jednou byla stejně nesmyslná objednávka, jako kdybyste dnes řekli číšníkovi: jedno jídlo, prosím. Těším se na doby, kdy více různých piv na čepu bude v hospodách věc zcela normální.

 

Jste spjat s hospodou Magister Kelley, která se nachází na rozhraní Vinohrad a Nuslí. Čím jste si ji oblíbil?

Chodím do ní už 34 let. Z toho posledních 25 let každý čtvrtek. Za tu dobu už jednou změnila jméno, dvakrát vnitřní vzhled a šestkrát majitele. Vlastně je to shoda okolností, než že bych si ji vybral pro nějaké výjimečné přednosti. Ale cítím se tam dobře a chodí tam bezva společnost.

 

V kampani bylo – myslím v této hospodě – k dispozici i pivo s vaším jménem? Je možné ho ještě někde sehnat?

Ono bylo asi ve dvaceti hospodách po celé republice. Ale už je dávno vypité. Víte, ono nepasterované a nefiltrované pivo moc dlouho nevydrží, to se musí vypít do pár týdnů.

 

Praha je úžasným zázrakem

 

Jaké další pražské hospody máte rád?

Pokud možno ty, které mají na čepu hodně různých zajímavých piv a ještě ta piva často mění. Proto mám rád třeba První Piwní Tramway na Spořilově a další hospody, sdružené do Aliance P.I.V., což je seskupení hospod zaměřených právě na pestrou pivní nabídku.

 

Pocházíte z Chebu, který má své kouzlo a jehož náměstí se Špalíčkem obdivuje snad každý návštěvník. Čím jste si oblíbil Prahu?

Z Chebu jsem odešel před 34 lety, ale chebským patriotem jsem zůstal navždy. Vracím se tam vždy čtyřikrát do roka po celou tu dobu. Ale možná právě jako pro v Praze nenarozeného je pro mne Praha úžasným zázrakem, nikdy mi nezevšední. Viděl jsem mnoho světových metropolí, ale svou atmosférou se s Prahou nemůže žádná měřit.

 

Kterou pražskou část máte nejraději a proč?

Myslím, že znám Prahu docela dobře. Jsem fanatikem chození nejen po centru, ale i po periferiích, chodím dlouhé kilometry, deset a víc. Někdo rád chodí po lese, já nejraději po Praze. Před víc než třiceti lety jsem dělal závozníka a poznal všemožné kouty Prahy. A povědomí o všech jejích částech se snažím si pořád udržovat a obnovovat. Skoro každá čtvrť má něco do sebe. Ale přeci jen Staré Město je nadevše.

Rocková kapela hraje o životě

Hrajete v kapele Folimanka Blues. Můžete o ní něco říci?

Kapela právě slaví 20 let existence. Za tu dobu jsem z původní sestavy zůstal poslední živý. Naposled zemřel loni v prosinci kytarista. Není snadné se z těch ran zase znovu a znovu zvedat a začínat dál. Teď právě prožívám jeden z takových nových začátků. Je to rocková kapela, která hraje o životě i z těch horších stránek. Zažila toho hodně a je to v ní slyšet.

  Folimanka Blues

Jak často a kde v Praze především hrajete?

Poslední léta hrajeme v Praze velmi málo. Téměř každý rok před Vánoci hrajeme v Bubenči Na slamníku, každý únor hrajeme ve Vagonu na Národní. Momentálně si lámu hlavu, kde udělat v září koncert k 20. výročí kapely, aby to bylo místo zajímavé a mělo v sobě nějaký fór.

Čemu se nyní věnujete v Institutu Václava Klause?

Psaní různých textů a analýz. A organizováním některých akcí. Vše je ale teprve na začátku.

Chcete se nyní či v budoucnu politicky angažovat?

To vůbec nevylučuji, ale své plány prozrazovat teď nebudu.

Politiku rád glosujete – napsal jste parodii na hit Visacího zámku: „Jukal na nás z novin jako hodnej strýček. Myslel si, že to je známka punku,“ píšete v ní. Máte pocit, že Karlu Schwarzenbergovi některá média v prezidentské kampani stranila?

Mám. Neslýchaně stranila. Ale musím vás opravit, to nebyla parodie na tu píseň. Naopak, spíše parafráze. Ta píseň je v originále o tom, že ne každý, kdo si vnějšími povrchními znaky hraje na pankáče, jím skutečně je. Protože punk je přece jinde, než v těch na odiv vystavovaných atributech. A my jsme nejbrutálnější předstírání příslušenství k punkovému postoji zažili právě v té kampani. Takže ta má verze byla přesně o tomtéž, jako originál.